Olympijské hry. Historie největšího sportovního svátku současnosti sahá do hluboké historie, předobraz dnešních olympijských her můžeme hledat v olympiádách antických. Ty se konaly v osmém až čtvrtém století před naším letopočtem ve starém Řecku každé čtyři roky jako výraz uctívání boha Dia. Zakladatelem antickým olympijských her byl přitom prý sám bájný hrdina Hérakles.
Historie novodobých olympijských her se začala psát v roce 1896, kdy se na návrh Pierre de Coubertina konaly mezi 6. – 15. dubnem roku 1896 první novodobé letní olympijské hry v řeckých Aténách. Těch se čeští sportovci, tehdy reprezentující Rakousko-Uhersko, ještě nezúčastnili, české výprava zamířila na olympijské hry poprvé o čtyři roky později, kdy nás reprezentovalo šest mužů a jedna žena.
Ta získala dvě olympijské medaile. Obě v tenise a obě bronzové. Jmenovala se Hedwiga Rosenbaumová a jako pikantnost uveďme, že nezávodila za Čechy, nýbrž za Prahu. Z Paříže přivezli čeští olympionici ještě jeden cenný kov, František Janda-Suk byl stříbrný v hodu diskem. Odměna za výkon 35,25 m? Stolní kalendář. Stříbrné ani bronzové medaile se tehdy ještě nedávaly…
Československo a později Česká republika patří v historii letních i zimních olympijských her k zemím nejúspěšnějším. A protože letní olympijské hry 2012 jsou za dveřmi (v Londýně se startuje už za několik dnů), představíme si v celkem třicetidílném seriálu osudy našich významných olympioniků.
České olympijské legendy – jednotlivé díly seriálu
- Jan Železný: Nejlepší oštěpař všech dob
- František Janda-Suk: První český medailista ze soutěží olympijských her
- Věra Čáslavská: Královna gymnastiky
- Emil Zátopek: Největší z našich olympioniků
