J. D. Vance se z prostředí americké dělnické rodiny dostal až do druhé nejvyšší ústavní funkce Spojených států. Bývalý příslušník námořní pěchoty, právník, investor a autor autobiografické knihy Hillbilly Elegy se stal politickou tváří hnutí Donalda Trumpa. Od ledna 2025 zastává úřad viceprezidenta USA. Po republikánské porážce v listopadových volbách 2026 na sebe znovu upozornil, když veřejně zpochybnil smysl americké války s Íránem a označil ji za hlavní příčinu volebního neúspěchu své strany.
James David Vance se narodil 2. srpna 1984 v Middletownu ve státě Ohio. Jeho dětství poznamenaly rodinné problémy, finanční nejistota i závislost matky na drogách. Rodiče se rozešli, otec z jeho života na čas zmizel a významnou oporou se stali především prarodiče z matčiny strany, kterým říkal Mamaw a Papaw. Právě jejich příjmení později přijal. Zkušenosti z dospívání v průmyslovém městě amerického Středozápadu se staly jedním z hlavních témat jeho pozdějšího psaní.
Po absolvování střední školy v roce 2003 vstoupil do americké námořní pěchoty. Sloužil čtyři roky a v roce 2005 byl nasazen v Iráku, kde pracoval jako vojenský zpravodaj a fotograf. Po návratu využil podporu pro válečné veterány a nastoupil na Ohio State University. V roce 2009 dokončil studium politologie a filozofie a následně se dostal na právnickou fakultu Yaleovy univerzity, kterou absolvoval v roce 2013.
Po studiích pracoval jako právník a později se věnoval investicím do začínajících technologických firem. Zásadní pozornost na sebe strhl v roce 2016 vydáním knihy Hillbilly Elegy: A Memoir of a Family and Culture in Crisis. V autobiografii popsal vlastní dospívání, sociální problémy průmyslových oblastí i proměny americké dělnické třídy. Kniha se stala bestsellerem a v roce 2020 se dočkala filmového zpracování režiséra Rona Howarda.
Vance se původně vůči Donaldu Trumpovi vymezoval, později se však stal jedním z jeho výrazných podporovatelů. V roce 2022 vyhrál volby do Senátu za stát Ohio a v lednu 2023 nastoupil do funkce. V červenci 2024 jej Trump vybral jako svého kandidáta na viceprezidenta. Republikánská dvojice zvítězila v listopadových prezidentských volbách a 20. ledna 2025 Vance složil přísahu jako 50. viceprezident Spojených států. Ve čtyřiceti letech se stal jedním z nejmladších politiků, kteří tuto funkci zastávali.
Ve viceprezidentském úřadu se věnoval mimo jiné zahraniční politice a jednáním o válce s Íránem, kterou Spojené státy a Izrael zahájily v únoru 2026. Vance, jenž se dříve stavěl skepticky k dlouhodobým zahraničním vojenským intervencím, se zapojil do diplomatických snah o ukončení konfliktu. V červnu 2026 pomáhal zprostředkovat předběžnou dohodu o příměří, která se však brzy rozpadla. V říjnovém rozhovoru pro agenturu Reuters zdůrazňoval, že případná dohoda musí přimět Írán k podstatnému omezení obohacování uranu.
Po volbách do Kongresu 3. listopadu 2026, v nichž demokraté získali většinu ve Sněmovně reprezentantů i Senátu, Vance veřejně připsal republikánskou porážku především válce s Íránem. V příspěvku na sociální síti X napsal, že právě konflikt byl důvodem volební prohry a že jeho dřívější doporučení válku ukončit bylo správné. Prezident Trump sice připustil, že válka výsledek voleb ovlivnila, zároveň však trval na tom, že rozhodnutí zaútočit bylo správné. Vanceova slova vyvolala spekulace o jeho vlastním politickém směřování a možné kandidatuře v prezidentských volbách roku 2028. Sám zatím takový záměr oficiálně neoznámil. O vývoji informovaly Reuters a Associated Press.
V listopadu 2026 vyšla také jeho nová kniha Communion: Finding My Way Back to Faith, v níž popisuje svou cestu od protestantského křesťanství přes období ateismu až ke katolické víře. K ní konvertoval v roce 2019. Vance je od roku 2014 ženatý s právničkou Ushou Chilukuriovou, kterou poznal při studiu na Yale. Mají spolu čtyři děti. Jeho osobní příběh, literární úspěch i rychlý vzestup v republikánské politice z něj udělaly jednu z nejvýraznějších postav současné americké administrativy.