Jakub Jan Ryba, český skladatel, autor patrně nejznámější české vánoční mše „Hej mistře, vstaň bystře“ (Česká mše vánoční), přichází na svět 26. října roku 1765 v Přešticích v rodině učitele.
Už jako pětiletý hraje Jakub Jan Ryba klavírní sonáty a koncerty, zároveň se učí hře na housle a na varhany. V roce 1780, jako patnáctiletý odchází Ryba pak do Prahy, kde se strýcovou podporou studuje na gymnáziu – Prahou je přitom okouzlen, zvláště pak hudbou, která se hraje v jejích palácích a sálech. J. J. Ryba se při studiu cvičí v gregoriánském chorálu, hraje v kvartetu a zdokonaluje se ve varhanní hře.
Zdrojem teoretických hudebních znalostí je mu přitom učebnice generálbasu, harmonie a kontrapunktu od J. J. Fuxe. Kromě hudby je ale věnuje i studiu nehudebnímu – věnuje se filozofii (oblíbí si zejména Senecu), studuje spisy Voltairovy a Rousseauovy, je přívržencem osvícenských myšlenek.
Postupem času, tak, jak roste jeho hudebně teoretické vzdělání, začíná pak Jan Jakub Ryba komponovat.
V roce 1788 se Jakub Jan Ryba stává poté, co jej otec náhle povolává do Nepomuku, kde se uvolňuje místo učitelského pomocníka (které ale Ryba nedostane), učitelem v malém podbrdském městečku Rožmitále, kde pak stráví celý zbytek svého života.
Být venkovským učitelem je v těch dobách spíše živořením, přežíváním, než důstojným a existenčně zajištěným životem – Rybův život ztěžuje navíc ještě to, že za své obrodné úsilí ve prospěch českého národa sklízí nevděk vrchnosti i místních zástupců církve.
Ve svém novém působišti pak komponuje Jakub Jan Ryba hudbu pro všechny příležitosti s cílem zaujmout co nejširší vrstvu posluchačů – seznam jeho skladeb je obrovský, zahrnuje přes 1400 děl, světských i církevních – dueta, tercata, kvartety, kvintety, nokturna, serenády, tance, písně, ale i koncerty, sonáty, symfonie, zpěvohry a pantomimy.
Z Rybových koncertů jsou nepozoruhodnější houslový a violoncellový, díla technicky propracovaná a náročná. Mimořádnou hodnotu mají i jeho dva kvartety pro flétnu, housle, violu a violoncello a jeho čtyřvětá symfonie.
Zpočátku má Rybova hudební tvorba zřetelný klasicistní ráz, později se pak Jaub Jan Ryba propracovává k vyzrálejšímu slohu mozartovského typu s lidově pastorálními prvky.
Nejslavnější Rybovou skladbou je, již výše zmíněná, „Česká mše vánoční“, která se postupem let stává symbolem českých vánoc. Ač zachovává tato skladba formu mše, má ráz české lidové pastýřské hry popisující zrození Ježíška a jeho obdarování prostými lidmi.
I v mnoha dalších chrámových skladbách, nešporách a áriích, zhudebňuje Jakub Jan Ryba, jako český vlastenec, české texty – jak sám říká, „z latinsky zpívaných žalmů nemá náboženský požitek ani zpívající, ani poslouchající…“
Česky pak Jakub Jan Ryba ztvární i „Stabat mater“ a oratorium „Soudný den“. Na básně českých autorů pak komponuje písně, které pak za jeho života vycházejí v několika sbírkách.
Jan Jakub Ryba je též prvním českým hudebním teoretikem – je autorem příručky „Počáteční a všeobecní základové k umění hudebnímu“, příručky, v níž se pokusí hudební názvosloví v českém jazyce. Doplňkem této příručky má být „Velký slovník hudební“, který jeho hudebním kolegům má razit cestu k „důkladnému hudebnímu vzdělání“.
Konec Rybova života je tragický – 8. dubna roku 1815 spáchá Jakub Jan Ryba, tížen závažnými existenčními problémy, sebevraždu. Pochován je pak daleko za městem, teprve čtyřicet let po jeho smrti jsou jeho ostatky přeneseny na rožmitálský městský hřbitov.