Některým režisérům stačí jeden film, aby se zapsali do historie. Jan Svěrák to dokázal už během studií – a pak přidal ještě Oscara, několik diváckých hitů a filmy, které dnes patří k výrazným dílům české kinematografie. Jeho kariéra přitom začala ekologickou mystifikací o podivném tvorovi ze severočeské krajiny a pokračovala přes Obecnou školu, Jízdu a Kolju až k Tmavomodrému světu nebo Vratným lahvím.
Jan Svěrák se narodil 6. února 1965 v Žatci. Je synem scenáristy, spisovatele a herce Zdeňka Svěráka. K filmu se dostal už jako dítě, první amatérské pokusy natočil ve dvanácti letech a později pracoval během brigád v barrandovských ateliérech. Původně chtěl být kameramanem, nakonec vystudoval dokumentární tvorbu na FAMU, kde studoval v letech 1983 až 1988.
Už jeho studentské filmy naznačily, že nepůjde o obyčejného dokumentaristu. Vesmírná odyssea II byla parodií, zatímco Ropáci z roku 1988 si pohrávali s podobou vědeckého dokumentu a představili fiktivního živočicha, který přežívá v ekologicky zničené krajině. Za film získal v roce 1989 Studentského Oscara. FAMU připomíná Ropáky dodnes jako jeden z nejznámějších filmů své studentské tvorby.
Do celovečerního filmu vstoupil Svěrák Obecnou školou (1991). Na scénáři spolupracoval jeho otec Zdeněk Svěrák a příběh učitele Igora Hnízda a jeho žáků získal nominaci na Oscara. Následovaly Akumulátor 1 a Jízda, dva velmi odlišné filmy – první kombinoval komedii s fantastickými prvky, druhý byl komorní road movie natočenou s výrazně menším rozpočtem.
Pak přišel Kolja (1996), příběh stárnoucího muzikanta Františka Louky a malého ruského chlapce. Film napsal Zdeněk Svěrák a Jan Svěrák jej režíroval. V roce 1997 získal Kolja Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Po oscarovém úspěchu natočil válečné drama Tmavomodrý svět (2001), které se věnovalo československým pilotům RAF, a dokumentární portrét svého otce Tatínek (2004). Následovaly Vratné lahve (2007), pohádkově laděný loutkový film Kuky se vrací (2010), hudební pohádka Tři bratři (2014) a Po strništi bos (2017), návrat k dětství Zdeňka Svěráka za druhé světové války. V roce 2022 uvedl Betlémské světlo.
Svěrák se kromě režie věnuje také produkci a scenáristické práci a ve svých filmech se občas objevil v drobných hereckých rolích. Jeho profesní život je přitom úzce spojený se Zdeňkem Svěrákem – jejich spolupráce dala vzniknout několika nejznámějším českým filmům posledních desetiletí.
Po Betlémském světle to přitom chvíli vypadalo, že už bude Jan Svěrák natáčet jen výjimečně. V rozhovoru pro iDNES.cz v květnu 2026 připustil, že před časem s filmováním skončil, zároveň ale připomněl, že nikdy není dobré říkat „nikdy“. A právě tehdy už přicházel s novým filmem Pět švestek.
Komedie Pět švestek vznikala několik měsíců v utajení a sleduje pětici seniorů, kteří se vydají na moře. V hlavních rolích se objevili Lenka Termerová, Oldřich Kaiser, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Svěrák se k filmu vrátil nejen jako režisér, ale také jako scenárista a producent.