Gregor Johann Mendel, muž, považovaný za zakladatele genetiky, přichází na svět 20. července roku 1822 v Hynčicích na Kravařsku v rolnické rodině.
Vzdělání získává Mendel nejprve ve staré hynčické škole, kde učitel Makista vede své žáky k zájmu o pěstování okrasných rostlin, štěpování ovocných dřevin a k chovu včelstev.
Poté pobývá Gregor Mendel rok v Lipníku – pak odchází na gymnázium do Opavy, které absolvuje v roce 1840 s vynikajícím prospěchem.
Tehdy se ale začínající prudce zhoršovat finanční poměry Mendelových a mladý Mendel si musí přivydělávat ke studiu kondicemi. Proto navštěvuje ještě v Opavě pedagogický kurz pro soukromé učitele.
Další Mendelovy cesty vedou do Olomouce, kde se Gregor Mendel rozhoduje ke studiu filozofie. Ale materiální poměry a později i nemoc mu nedovolují dokončit ani první ročník. Studium filozofie nakonec trvá dva roky – podaří se mu je absolvovat ale jen díky sestře, která se zříká části svého věna a peníze mu na studia věnuje.
Nakonec se Mendelovi naskytuje možnost finančního zabezpečení v augustiniánském klášteře – Mendel se nerozmýšlí ani vteřinu a vstupuje do semináře na Starém Brně, kde působí opat Cyril Napp, předseda Moravskoslezského pomologicko-enologického výboru.
Na podzim roku 1843 přijímá Mendel řeholní jméno Gregor a po dokončení teologických studií pokračuje, za velkorysé podpory opata Nappa, ve studiu přírodních věd na univerzitě ve Vídni.
Po návratu z Vídně se Johann Gregor Mendel stává učitelem fyziky (sám předmět své výuky nazýval experimentální fyzikou) a přírodopisu na německé reálce v Brně. Zde pak učí až do roku 1868, kdy se stává opatem augustiniánského kláštera na Starém Brně.
Jako představený kláštera se pak Gregor Johann Mendel s láskou a horlivostí pouští do studia botaniky. Je obklopen výjimečným prostředím vysoce kvalitních osobností – ve starobrněnském klášteře tou dobou působí např. Matouš Klácel a Tomáš Bratranek.
Mendlovo studium ale není snadné, jak později sám ve své autobiografii vzpomíná, neměl žádných návodů a cesta úskalími botaniky byla pro něj krajně obtížná. Ale i když tato cesta vede jen pomalu k cíli, přece si Gregor Mendel oblíbí studium přírody přes hybridizaci rostlin, navazuje přitom na pokusy Kölreuterovy se snahou dosáhnout obecně platných zákonů.
Z Mendelových zápisků je zřejmé, že se zabývá křížením převážně dvou botanických druhů, a to druhu Pisum (hrách) a druhu Hieracium (Jestřábník).
Své pokusy na rostlinách Gregor Johann Mendel zdokumentuje později v práci „Pokusy s rostlinnými hybridy“. Spis je ale na dlouhou dobu pozapomenut a své „zmrtvýchvstání“ zažívá až v roce 1900 , kdy je znovuobjeveno a kdy je uznána Mendelova priorita a Mendel označen za zakladatele genetiky.
Podstatou Mendelova objevitelského počinu, který přednáší nejprve ústně na schůzích brněnského Přírodovědného spolku (Naturforschender Verein in Brünn) dne 8. února 1865 a který pak o rok později vydává tiskem v německých Verhandlungen des naturschenden Vereines, je důkaz existence elementárních hmotných nositelů dědičnosti. Gregor Johann Mendel zná všechny obecné vlastnosti genů diploidních organismů a odhaluje jejich specificky genetickou podstatu. Odvozuje též principy segregace a kombinace a objevuje biochemickou funkci genů a jejich molekulární podstatu.
Na závěr snad ještě několik slov – Mendelova práce je bez debaty základem moderní genetiky a jeho spis „Pokusy s rostlinnými hybridy“ byl po roce 1900 přeložen do všech evropských a mnoha světových jazyků.
Gregor Johann Mendel umírá 6. ledna 1884 v Brně.