Gaius Valerianus Catullus, první z římských básníků-lyriků, přichází na svět v severoitalské Veroně pravděpodobně v roce 84 př. n. l. v rodině magistráta, blízkého Caesarovi.
O Catullově životě je toho známo málo. Ví se nicméně, že patrně roku 62 př. n. l. přichází do Říma, kde se sblíží se skupinou mladých literátů (Calvus, Helvius, Hortensius aj.), stojících na počátku římské moderny (neoterikové).
Hlavním inspiračním zdrojem Cattulovy tvorby je milostný vztah ke starší Clodii (je známa i pod pseudonymem Lesbia), ženě a posléze vdově po Q. Metellu Celerovi. Lesbia je přitom známa svojí nevázaností a často vrhá Catulla do krajních citových poloh (odi et amo – nenávidím a miluji).
Lesbia je také jedním z důvodů Catullovy cesty do Bíthýnie (57 př. n. l. v družině propraetora C. Memmia). Během této cesty Catullus navštíví hrob svého bratra v Tróadě.
Po návratu z Bíthýnie (v roce 56 př. n. l.) se Cattulus podle všech indicií patrně definitivně rozchází z Lesbií (po čtyřletém vztahu) a krátce na to umírá, když předtím naváže ještě jeden milostný poměr.
Catullova básnická tvorba (116 básní, do dnešních dob se zachovala pouze část) se skládá ze tří oddílů. V prvním oddílu básní (básně 1-60) se Cattulus projevuje jako první římský básník-lyrik: oplakává vrabčáka, vyjadřuje své okouzlení Lesbií i její zavržení, útočí na představitele římské moci (Pompeius, Caesar) aj. Catullus v těchto verších přináší do římského básnictví z řecké poezie saphickou strofu, glykoneje, choliamby a zvláště pak samozřejmě plynoucí jedenáctislabičný falaikos.
Vrchol své tvorby vidí sám Catullus v básních druhého oddílu své sbírky (básně 61-64). Báseň 62, epithalamion (svatební píseň) podle řeckého vzoru, má originální protějšek v básni 61, která vychází z římských tradic, staví na břitkém paralelismu a má aktuální poslání (adresátem je Catullův přítel, ženící se Manlius Torquatus). Třetí formou svatební písně v tomto oddílu básní je pak báseň 64, „Epyllion o svatbě Pelea a Thetidy“.
Konečně ve třetím oddílu básní (básně 65-116) jsou jednak básně kratší, epigramy, jednak delší, mezi nimiž vyniká zejména rozsáhlejší „Báseň o kadeři Bereniky“ (báseň 66). „Báseň Alliovi“ (báseň 68) je pak považována za první římskou elegii.
Na Catullovu tvorbu pak naváží a vyjdou z ní mnozí slavní básníci antiky – Horatius, Vergilius, pozdější elegikové a mnozí další.
Gaius Valerianus Catullus umírá v Římě (pravděpodobně) v roce 54 př. n. l.