Dáreios I. (ve staroperštině Darájavahuš, tj. „mocný“), perský král z dynastie Achaimenovců, jeden z největších panovníků starověku přichází na svět v roce 550 př. n. l. jako syn Hystaspa, správce (satrapy) Parthie.
Na perský trůn se Dáreios dostává po spiknutí – když zemře v roce 522 př. n. l. král Kambýsés II. při tažení do Egypta (umírá nešťastnou náhodou poté, co dostane otravu krve, když se nechtěně bodne mečem do stehna) přitáhne Dáreios (příslušník královy tělesné stráže) do Médie, kde pak spolu s dalšími šesti spiklenci zavraždí králova bratra a nástupce Smérda (Bardiju). Dáreios ale v nápise, který se zachoval až do dnešních časů, tvrdí, že nebyl zavražděn Smérda, ale velekněz Gaumáta, jenž se za Smérda vydával… samotný Smérda byl prý již dříve zavražděn na příkaz Kambýse… Ať je již pravda jakákoli, jisté je, že Dáreios I. na královský trůn nastupuje, když postupně v devatenácti bitvách porazí na devět dalších adeptů vlády nad Persií.
Jako perský král si pak Dáreios I. počíná velice obratně a úspěšně – zavádí složitý systém dvaceti provincií (satrapií), v nichž se stará o spravedlivý a efektivní výběr daní (zavádí jednotnou měnu, a to zlatý dareikos), zasazuje se též o rozšíření obchodu a sjednocuje měnu, míry a váhy.
Velkou péči věnuje též rozvoji stavebnictví – za jeho vlády se staví silnice a kanály např. nechává stavět průplav mezi Nilem a Rudým mořem) a stejně tak i honosné veřejné budovy a paláce: perská architektura za jeho vlády dosahuje prvního ze svých vrcholů – dokladem toho je např. založení královského města, nesoucího jméno Persepolis.
Poté, co Dáreios svoji vládu nad Persií upevní, začne postupně zvětšovat její území – v roce 519 př. n. l. dosahuje vítězství nad Skythy a brzy ovládá již celé údolí Indu. Na opačném, západním konci, své říše pak poráží Géty a podmaní si východní Thrákii.
V roce 513 př. n. l. pak Dáreios I. překračuje řeku Dunaj a proniká se svými vojsky hluboko do nitra evropského kontinentu. Na vrcholu Dáreiovy vlády Peršané ovládají Egypt, Mezopotámii, Malou Asii, Írán, část Střední Asie a severozápad Indie.
Během těchto Dáreových tažení si zatím jeho maloasijští satrapové podrobují Thrákii a Makedonii a egejské ostrovy Lemnos a Imbros – tím je pro Dárea otevřená cesta k invazi do Řecka.
K té se Dáreios I. odváží v roce 499 př. n. l., a to poté, co Athény a Eretria podpoří povstání iónských měst proti perské nadvládě – po potlačení tohoto povstání vysílá Dáreois svého zetě Mardonia v čele armády proti městům na řecké pevnině: tažení ale ztroskotá vinou bouře, která zcela zničí perskou flotilu (v roce 492 př. n. l.).
Teprve v roce 490 jsou Dáreova vojska úspěšná, když vojevůdce Datis Médský zničí řecké město Eretrii.
Datis Médský pak stojí i v čele perských vojsk útočících proti Athénám – ve slavné bitvě u Marathonu (též ještě v roce 490 př. n. l.) je ale poražen.
V roce 486 př. n. l. se Dáreios I. pokusí zaútočit proti Řecku potřetí – než-li se mu ale podaří tažení uskutečnit, umírá, a to buď v roce 486 nebo 485 př. n. l.