Během mše svaté o třetí adventní neděli (11. prosince) roku 1949 se při kázání faráře Josefa Toufara několikrát pohnul půl metru vysoký kříž na hlavním oltáři. Stalo se v Kostele Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti. Událost, dnes známá coby číhošťský zázrak stála Josefa Toufara život.
Na Boží hod se mělo vše opakovat, sám Josef Toufar ale sám nic neviděl. Až farníci jej na podivný úkaz upozornili. Ještě během posledních dnů roku 1949 se zvěsti o číhošťském zázraku roznesly po okolí, po Novém roce nebyl nikdo, kdo by v kraji o událostech v kostele v Číhošti neslyšel. Pro komunistickou Státní bezpečnost jasný signál, že se něco děje.
28. ledna 1950 byl páter Toufar zatčen a odvlečen do Valdic, kde se dostal do rukou vyšetřovatele Ladislava Máchy, jednoho z nejkrvavějších vyšetřovatelů StB začátku padesátých let. Josef Toufar byl mučen elektrickým proudem, bit, byla mu odpírána voda.
Během vyšetřování byl zmučený páter Toufar přivezen komunistickou policií zpět do Číhoště, kde se odehrála smyšlená „rekonstrukce“. Státní bezpečnost vše natáčela, aby materiál využila pro propagandistický film, který měl veřejnosti ukázat církev coby protilidovou a protidemokratickou.
Po dalším bití a mučení se páter Josef Toufar přiznal, že sestrojil tajný mechanismus, který pohyboval křížkem, přiznal se také, že zneužíval ministranty. Obě přiznání byla vynucená (vymlácená) a nezakládala se na reálném základě.
25. února byl Josef Toufar převezen do pražské nemocnice Na Bulovce. Komunistický režim jej potřeboval udržet při životě stůj co stůj, propagandistický snímek bez hlavního hrdiny byl nepoužitelný… a natočeno ještě nebylo zdaleka vše. Ještě ve stejný den pak ale Josef Toufar na následky nelidského zacházení zemřel.
Film ale nakonec komunistická moc natočila. Jmenoval se Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení a natočil jej komunisty oblíbený režisér Přemysl Freiman.