František Xaver Brixi, český hudební skladatel, významný představitel raného klasicismu a přední osobnost české církevní hudby, přichází na svět 2. ledna roku 1732 v Praze v rodině varhaníka a ředitele kůru v kostele sv. Martina ve zdi Šimona Brixiho, jeho matka je pak spřízněna s dalším rodem slavných hudebníků, s rodem Bendů.
Brixiho dětství není snadné, když je Františkovi pět let, umírá mu otec. V mládí pak Brixi studuje na piaristickém gymnáziu v Kosmonosích (1744-49), výtečné hudební vzdělání zde získává především díky výuce profesora V. Kalouse, kosmonoského piaristického mnicha (též známého pod řádovým jménem P. Simone).
Po studiích na gymnáziu se F. X. Brixi vrací do Prahy, kde zprvu působí na postu varhaníka v kostele sv. Havla na Starém městě pražském, poté v kostele Panny Marie na Louži a nakonec v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně.
V roce 1759 získává František Xaver Brixi v konkursu místo kapelníka v chrámu sv. Víta (viz sv. Vít) – na tomto postu, v tehdejší době se jedná o nejvýznamnější hudební post v celých Čechách, pak setrvá až do své smrti.
František Xaver Brixi je jedním z nejplodnějších skladatelů 18. století, počet jeho hudebních děl je více než obdivuhodný – Brixi za svůj život zkomponuje obrovské množství převážně církevní hudby na 105 mší, 263 offertorií, 26 litanií, 5 smutečních mší, 4 oratoria, mnoho árií či motet.
Přestože František Xaver Brixi žije v doznívajícím období baroka, je jeho hudba již předzvěstí přicházejícího klasicismu – ve skladbách Františka Brixiho se objevují nové, do té doby neznámé prvky: hudba má projasněný výraz, svěží rytmické cítění, díla mají promyšlenou a čitelnou stavbu hudební věty.
Brixiho skladby obsahují již mnohé z postupů klasicistní hudby, František Xaver Brixi svojí uměleckou tvorbou tvoří jedno z hudebních pojítek mezi hudebním barokem a klasicismem. Z pohledu českého posluchače pak Brixi svojí tvorbou připravuje půdu pro přijetí děl W. A. Mozarta, J. Haydna a dalších představitelů hudebního kasicismu v českých zemích.
Z Brixiho světských, necírkevních skladeb jsou pak známy především dvě komicky laděné latinské školní hry, a to hra „Erat unum cantor bonus“ (Byl jednou dobrý kantor), v níž je parodována výuka zpěvu, a hra „Ludiri scholares“, v níž zobrazuje nevhodné metody výuky žáků.
V českých zemí a mnoha (především katolických) zemích Evropy pak patří Brixiho skladby po celou druhou polovinu 18. století k nejhranějším.
František Xaver Brixi umírá předčasně, poměrně mladý, na plicní chorobu (patrně tuberkulózu), kterou marně léčí v pražské nemocnici U milosrdných bratří, 14. října roku 1771. Podoba jeho tváře se do dnešních časů nedochovala.