Přemysl Otakar II., markrabě moravský (od roku 1247) a král český v letech 1253-78 (korunován je v roce 1261), jeden z nejslavnějších českých panovníků vůbec, přichází na svět (snad) někdy v roce 1233 jako druhorozený syn českého krále Václava I. Jednookého (viz Václav I. Jednooký) a Kunhuty Štaufské.
Do dějin českých zemí se Přemysl Otakar II. poprvé výrazně zapisuje v roce 1247, kdy je částí českého panstva zvolen tzv. „mladším králem“, v letech 1248-49 pak Přemysl stojí v čele povstání proti otci – povstání je ale neúspěšné (v jeho průběhu je Přemysl Václavem i krátce vězněn na hradě Přimda) a končí Přemyslovou porážkou.
Po smíření otce a syna je Přemysl, po smrti Václavova prvorozeného syna Vladislava, jediný dědic přemyslovského trůnu, na počátku padesátých let 13. století vybrán rakouským panstvem na místo nového rakouského vévody (rakouské země jsou po vymření Babenberků bez panovníka).
Volba samotná pak proběhne v roce 1251 a je pak stvrzena v roce 1252 politickým sňatkem Přemyslava s Markétou Babenberskou (která je v té době takřka padesátiletá), dědičkou babenberského panství.
Po celá padesátá léta pak Přemysl Otakar II. ale o babenberské dědictví bojuje s uherským králem Bélou IV. – několikaleté období válek pak končí v roce 1260 bitvou (pro Přemysla vítěznou) u Kressenbrunnu a následným smírem.
Ve stejném roce je rozvedeno i Přemyslovo bezdětné manželství s Markétou, novou Přemyslovou ženou se pak o rok později (1261) stává vnučka Bély IV. Kunhuta Uherská.
V roce 1261 je pak Přemysl Otakar II. slavnostně korunován českým králem.
Vláda Přemysla Otakara II. je obdobím velkolepého rozmachu přemyslovského panství – za jeho vlády jsou k českým zemím (a babenberským, tj. rakouským) připojena mnohá území: v roce 1261 získává Štýrsko, v roce 1266 připojuje ke svému panství Chebsko, v roce 1269 pak Korutany, Kraňsko a vindickou marku (jako dědictví sponheimské), v roce 1272 Přemysl získává aquilejský patriarchát, o rok později pak (pravděpodobně) i Sušicko.
V domácí politice Přemysl Otakar II. výrazně posiluje panovnickou moc na úkor šlechty, výrazně podporuje kolonizaci v pohraničních územích své říše a výstavbu nových měst (jsou založena mimo jiné města Klatovy, České Budějovice, Louny, Domažlice aj.), za Přemyslovy vlády dochází k prudkému rozvoji hospodářství. Přemysl Otakar II. též zřizuje zemský soud, při kterém jsou vedeny zemské desky.
Zpět k zahraničí – kromě expanze na jih se Přemysl Otakar II. pokouší rozšířit své panství i směrem severovýchodním – v letech 1254-55 a 1267-68 se účastní dvou křížových výprav do (pobaltského) Pruska, jeho snahy o nastolení přemyslovské moci v Litvě a Pobaltí jako takovém ale nejsou úspěšné (hlavně díky malé podpoře papežské kurie). Za připomenutí stojí nicméně fakt, že při těchto svých výpravách Přemysl zakládá na březích Baltu hrad (později město) Královec (Königsburg).
Jeden z rozhodujících okamžiků Přemyslova života pak nastává v roce 1273, kdy je po smrti římskoněmeckého krále Richarda Cornwallského zvolen na říšský trůn Rudolf Habsburský – Přemysl Otakar II. tuto volbu neuzná (na říšský trůn aspiruje sám), tento krok pak postupně vede k jeho politické izolaci na mezinárodní scéně i doma.
Na počátku druhé poloviny sedmdesátých let 13. století proti Přemyslovi povstane šlechta v alpských zemích i v zemích českých (povstání v Čechách vedou Vítkovci), v roce 1276 je Přemysl Otakar II. Rudolfem Habsburským donucen vzdát se tzv. vídeňským mírem (26. listopadu 1276) alpských území a Chebska, v jeho moci pak zůstanou jen Čechy a Morava, které od Rudolfa přijme v léno. Zároveň je uzavřena svatební smlouva mezi Rudolfovými a Přemyslovými dětmi.
V roce 1278 se Přemysl, pokoušející se o obnovu své říše, střetává s Rudolfem Habsburským 26. srpna roku 1278 v bitvě na moravském poli – v této bitvě, která končí jeho porážkou, pak Přemysl Otakar II. umírá. Jeho ostatky jsou nejprve veřejně vystaveny ve Vídni, poté jsou uloženy ve Znojmě.
V roce 1296 jsou pak Přemyslovy ostatky přeneseny do Prahy, kde jsou nejprve uloženy v klášteře na Františku (od roku 1296), odkud jsou přeneseny do chrámu sv. Víta (viz sv. Vít) na Pražském hradě (v roce 1373) – po Přemyslově smrti pak nastává v českých zemích krátké období bezvládí, kdy za jeho nezletilého syna Václava II. (viz Václav II.) vládne jeho poručník Ota V. Braniborský (tzv. období Braniborů v Čechách).
Přemysl Otakar II. byl za svého života dvakrát ženatý – poprvé s Markétou Babenberskou (toto manželství je bezdětné) a s Kunhutou Haličskou, s níž má čtyři děti: již zmíněného syna Václava, Kunhutu, Markétu a Anežku. Kromě toho má Přemysl Otakar II. tři nelegitimní potomky ze vztahu s Anežkou z Kuenringu – Mikuláše, Anežku a Elišku.