Ač poezii doba nepřeje, básník a překladatel Zbyněk Hejda byl znám i méně literárně vzdělanému publiku. Po podpisu Charty 77 byl vyhozen z práce a živil se jako domovník.
V předlistopadových dobách působil jako člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V roce 1996 byl za své celoživotní dílo oceněn Cenou Jaroslava Seiferta. 16. listopadu 2013 ve věku nedožitých 84 let zemřel.
Básník a překladatel Zbyněk Hejda se narodil 2. února roku 1930 v Hradci Králové v rodině úředníka, kde také vystudoval místní gymnázium, maturoval v roce 1949. Vysokou školu studoval už v Praze, která jej, coby básníka okouzlila – absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (1953) a do roku 1958 pak pracoval coby odborný asistent na katedře dějin dělnického hnutí a KSČ stejné univerzity. Poté nastoupil do Pražské informační služby (1958), v jejímž Vlastivědném středisku pracoval do roku 1968. Ve druhé polovině šedesátých let Zbyněk Hejda přispíval autorsky do časopisu Tvář.
V letech 1968-69 působil Zbyněk Hejda jako redaktor nakladatelství Horizont, od začátku sedmdesátých let pak prodával v antikvariátě. Podpis Charty 77 znamenal pro Zbyňka Hejdu v roce 1979 ztrátu zaměstnání (nakonec se uchytil jako domovník), zároveň se dostal po povědomí jako jedna z výrazných osobností českého disentu – působil ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, v letech 1985-89 psal pro samizdatový časopis Střední Evropa.
Po pádu komunistického režimu přednášel Zbyněk Hejda do roku 1995 kulturní antropologii na Univerzitě Karlově, o rok později se pak dočkal výrazného ocenění také jako básník, když za své celoživotní dílo obdržel Cenu Jaroslava Seiferta.
16. listopadu 2013 básník a překladatel Zbyněk Hejda ve věku nedožitých 84 let zemřel.