Jen málokterý představitel komunistického režimu zažil tak prudký vzestup i pád jako Osvald Závodský. Po únoru 1948 stanul v čele Státní bezpečnosti, která se stala hlavním nástrojem politických represí v Československu. Podílel se na budování bezpečnostního aparátu a pronásledování odpůrců režimu. Ani jeho vysoké postavení ho však neuchránilo před stalinskými čistkami. V roce 1951 byl zatčen, obviněn z protistátní činnosti a o tři roky později popraven.
Osvald Závodský, vlastním jménem Osvald Závodský-Huttner, se narodil 26. října 1902 v Rousínově na Vyškovsku. Vyučil se zámečníkem a už jako mladý dělník vstoupil do Komunistické strany Československa. Ve 30. letech působil jako stranický funkcionář a po okupaci odešel do Sovětského svazu. Během druhé světové války sloužil v 1. československém armádním sboru v SSSR a získal hodnost důstojníka. Po osvobození Československa nastoupil do bezpečnostních složek nového státu.
Po únoru 1948 se stal jednou z nejvýznamnějších osobností československé bezpečnosti. V letech 1948 až 1950 zastával funkci velitele Státní bezpečnosti (StB), která byla odpovědná za odhalování skutečných i domnělých nepřátel komunistického režimu. Pod jeho vedením StB prováděla rozsáhlé zatýkání, vyšetřování a politické procesy proti odpůrcům režimu. Spolupracoval s ministrem národní bezpečnosti Ladislavem Kopřivou i dalšími představiteli bezpečnostního aparátu.
V atmosféře sílících stalinských čistek se však i on stal podezřelým. V únoru 1951 byl zatčen a obviněn z účasti na údajné protistátní skupině. Během vyšetřování byl stejně jako řada dalších komunistických funkcionářů vystaven tvrdým výslechům a nátlaku. Jeho případ byl součástí širších čistek uvnitř bezpečnostního aparátu, které následovaly po pádu Rudolfa Slánského a dalších představitelů KSČ.
V říjnu 1954 byl Osvald Závodský odsouzen k trestu smrti za velezradu, špionáž a další vykonstruovaná obvinění. Poprava byla vykonána 19. března 1954 v pankrácké věznici. Bylo mu 51 let. O několik let později byl během procesu destalinizace částečně rehabilitován a po roce 1989 historici jeho případ znovu přehodnotili jako součást politických čistek uvnitř komunistického režimu.
Život Osvalda Závodského patří mezi nejvýraznější příklady toho, jak stalinský systém likvidoval i své vlastní představitele. Muž, který pomáhal budovat a řídit Státní bezpečnost, nakonec skončil před stejným typem vyšetřovatelů a soudů, jaké sám pomáhal vytvářet. Jeho osud dodnes připomíná, že v totalitním režimu nebylo vysoké postavení zárukou bezpečí.