Vlastimil Harapes patřil k nejvýznamnějším českým tanečníkům 20. století. Jako dlouholetý sólista baletu Národního divadla okouzlil diváky mimořádnou technikou, elegancí a hereckým talentem. Vedle baletní kariéry se prosadil také jako choreograf, pedagog a filmový herec.
Narodil se 24. července 1946 v Droužkovicích u Chomutova. Už od dětství se věnoval tanci a po studiu na Taneční konzervatoři v Praze nastoupil do baletu Národního divadla. Brzy se vypracoval mezi jeho nejvýraznější sólisty.
Během své kariéry ztvárnil desítky hlavních rolí klasického i moderního baletního repertoáru. Diváci ho mohli obdivovat například v baletech Labutí jezero, Louskáček, Romeo a Julie, Popelka, Giselle nebo Spartakus. Vystupoval také na zahraničních scénách a hostoval v řadě evropských zemí.
Vedle baletu se úspěšně věnoval také filmu. Objevil se například ve snímcích Marketa Lazarová, Den pro mou lásku, Panna a netvor, Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny nebo Bolero. Díky svému charismatu a kultivovanému projevu se stal vyhledávaným představitelem romantických i historických postav.
Po ukončení aktivní taneční kariéry působil jako choreograf a baletní mistr Národního divadla. Věnoval se také pedagogické činnosti a podílel se na přípravě nové generace tanečníků. Za své celoživotní dílo získal řadu ocenění.
Velkou pozornost veřejnosti vzbuzoval také jeho osobní život. V letech 1986 až 1992 byl manželem zpěvačky Hany Zagorové. Přestože jejich manželství skončilo rozvodem, zůstali přáteli i nadále.
Vlastimil Harapes zemřel 15. května 2024 ve věku 77 let. Česká kultura v něm ztratila mimořádnou osobnost, která významně přispěla k rozvoji baletu i filmového umění a zůstává jednou z největších legend českého tance.