Pavel Vašíček patřil k nejvýraznějším osobnostem českého loutkového divadla. Byl režisérem, dramaturgem, dramatikem, historikem i publicistou. Téměř čtyři desetiletí spojil svou profesní dráhu s plzeňským Divadlem ALFA, pro které připravil řadu úspěšných inscenací. Významně se podílel také na podobě festivalu Skupova Plzeň a dlouhodobě pomáhal uchovávat historii českého loutkářství. Zemřel 8. listopadu 2026 ve věku 79 let.
Narodil se v roce 1947 v Brně. K loutkám ho přivedl vánoční dárek – malé loutkové divadlo, které dostal jako čtyřletý chlapec. Jak vzpomínal v rozhovoru citovaném městem Plzeň, loutky ho natolik okouzlily, že se kvůli nim brzy naučil číst. Už jako dítě navštěvoval amatérský soubor Jitřenka a přispíval do časopisu Československý loutkář. Jeho první text otiskl časopis, když mu bylo devět let.
Vystudoval herectví na brněnské konzervatoři a režii s dramaturgií na loutkářské katedře pražské DAMU. V roce 1969 nastoupil do brněnského Divadla Radost, kde na sebe upozornil osobitou tvorbou. Za inscenaci Krása nevídaná získal v roce 1974 hlavní Skupovu cenu. Působil také v Československém rozhlase a spolupracoval s dalšími loutkovými scénami.
V sezoně 1982/1983 přišel do plzeňského Divadla ALFA. Právě tam strávil podstatnou část profesního života a pomohl vytvořit jeho charakteristickou dramaturgickou podobu. Spolu s režisérem Tomášem Dvořákem a výtvarníkem Ivanem Nesvedou se podílel na inscenacích, které divadlu přinesly mezinárodní uznání. Patřily k nim například Psohlavci, Don Šajn, Johannes Doktor Faust nebo maňásková groteska Tři mušketýři z roku 2006.
Výraznou stopu zanechal také na festivalu Skupova Plzeň, pro který připravil šestnáct ročníků. V letech 1993 až 1999 byl šéfredaktorem odborného časopisu Loutkář a v letech 1985 až 1997 působil jako pedagog katedry alternativního a loutkového divadla DAMU. Publikoval odborné studie, medailony osobností i práce o dějinách českého loutkářství. Je autorem publikace Západočeské loutkářství a spolupracoval s Muzeem loutek v Plzni.
Za celoživotní přínos získal Uměleckou cenu města Plzně. Když Divadlo ALFA 10. listopadu 2026 oznámilo jeho úmrtí, připomnělo nejen jeho dramaturgickou práci a inscenace, ale také osobní vztah ke kolegům a loutkářskému oboru. Jak napsali jeho spolupracovníci, jeho přítomnost z divadla nezmizela ani po odchodu do důchodu v roce 2020.