Oldřich Svojanovský patřil k nejvýraznějším osobnostem československého veslování. Společně se starším bratrem Pavlem vytvořil slavnou dvojku s kormidelníkem, která se prosadila na evropských i světových šampionátech a přivezla dvě olympijské medaile. Po skončení závodní kariéry zůstal sportu věrný. Dvacet let vedl Český klub olympioniků a velkou část života věnoval lidem, kteří stejně jako on reprezentovali svou zemi pod pěti kruhy. Zemřel 11. listopadu 2026 ve věku 80 let.
Narodil se 9. března 1946 v Otrokovicích. Ke sportu měl blízko už od dětství a vyzkoušel několik disciplín. Výrazně se prosadil v běhu na lyžích, v němž se dostal až do juniorské reprezentace. Veslování zpočátku představovalo spíše doplněk k lyžařské přípravě, nakonec se však stalo jeho životní sportovní dráhou. Vyrůstal v prostředí, kde mělo veslování tradici – jeho otec patřil k zakladatelům tohoto sportu v Otrokovicích a oba synové začínali na místní vodě.
V devatenácti letech odešel do pražské Dukly. V reprezentaci debutoval v roce 1966 na mistrovství světa na Bledu, kde startoval ve čtyřce s kormidelníkem. V následujících letech se jeho sportovní osud stále více propojoval s osudem staršího bratra Pavla. Společně vytvořili posádku, které se přezdívalo Sloni. Jejich styl nebyl podle dobových vzpomínek založený na eleganci, ale na mimořádné síle, vysoké frekvenci záběrů, vůli a bojovnosti. Důležitou roli sehrál také trenér Stanislav Lusk.
První velký společný úspěch přišel v roce 1969 na mistrovství Evropy v Klagenfurtu. Bratři Svojanovští tam s kormidelníkem Vladimírem Petříčkem vybojovali titul evropských šampionů ve dvojce s kormidelníkem. O dva roky později v Kodani získali stříbro. Na evropském šampionátu v Moskvě v roce 1973 skončili čtvrtí a v roce 1971 se stejnou východoněmeckou posádkou svedli souboj, který se opakoval také na olympijské regatě.
Olympijskou premiéru zažil Oldřich Svojanovský v roce 1968 v Mexiku. V závodě osmiveslic obsadila československá posádka páté místo. Na hrách v Mnichově v roce 1972 už startoval s bratrem Pavlem ve dvojce s kormidelníkem. Ve finále nestačili pouze na reprezentanty Německé demokratické republiky a získali stříbrné medaile. O čtyři roky později v Montrealu se na olympijské stupně vítězů vrátili. Tentokrát vybojovali bronz, když je na kormidle doprovázel Ludvík Vébr. Pro Oldřicha Svojanovského to byla třetí olympijská účast a druhá medaile.
Olympijské úspěchy nebyly jedinými významnými výsledky bratrské dvojice. V roce 1974 získali bronz na mistrovství světa v Lucernu. Na světovém šampionátu v Nottinghamu v roce 1975 skončili šestí a při posledním společném mistrovství světa v Amsterdamu v roce 1977 obsadili páté místo ve čtyřce s kormidelníkem. Reprezentační kariéra Oldřicha Svojanovského trvala dvanáct let a uzavřela se v roce 1978.
Po odchodu ze závodního sportu se jeho život na čas vydal jiným směrem. Pracoval jako řidič dodávkového taxi a po změně poměrů provozoval vlastní autodopravu. Na veslování ani na olympijské přátele ale nezapomněl. Postupně se zapojil do činnosti Českého klubu olympioniků a v roce 2004 se stal jeho předsedou. V této funkci působil dvacet let, později pokračoval jako místopředseda. Byl také členem výkonného výboru Českého olympijského výboru.
Jeho práce se netýkala jen slavnostních setkání a připomínání někdejších sportovních úspěchů. Svojanovský kladl důraz na sociální program a vzájemnou podporu bývalých reprezentantů. Chtěl, aby lidé, kteří kdysi oblékali reprezentační dres, nezůstali po skončení kariéry stranou a mohli se dál setkávat, pomáhat si a zůstat součástí olympijské rodiny. V rozhovoru pro Český olympijský tým při svém znovuzvolení v roce 2020 mluvil právě o tom, že chce ještě více rozvíjet sociální program pro někdejší olympioniky.
Při zprávě o jeho úmrtí připomněl předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval, že Svojanovský nebyl jen skvělým sportovcem, ale také člověkem s velkým srdcem, který celý život držel olympijskou rodinu pohromadě. Současný předseda Českého klubu olympioniků Pavel Benc podle Českého olympijského týmu ocenil jeho dlouholetou práci, díky níž se olympionici setkávali, pomáhali si a nikdo z nich neměl zůstat stranou.
Jeho starší bratr Pavel zemřel 31. března 2024. Společně prožili největší sportovní úspěchy, ale jejich pouto pokračovalo i po skončení závodní kariéry. Jména obou bratrů zůstávají neoddělitelně spojena s československým veslováním. Oldřichův odkaz však nekončí u stříbra z Mnichova a bronzu z Montrealu. Zůstává také v práci pro generace olympioniků, kterým pomáhal udržet pocit, že do jedné sportovní rodiny patří i dlouho poté, co naposledy usedli do závodní lodě.
O jeho úmrtí informoval 11. listopadu 2026 Český olympijský tým. Sportovní výsledky a životní dráhu shrnují také profil Oldřicha Svojanovského na webu Českého olympijského týmu a materiály Českého veslařského svazu.