Bedřich Hrozný, český orientalista a archeolog, muž, jehož zásluhou se podařilo rozluštit jazyk starověkých Chetitů a zařadit jej mezi indoevropské jazyky, přichází na svět 6. května roku 1879 v Lysé nad Labem v rodině evangelického faráře.
Vzdělání Hrozný získává nejprve na gymnáziu v Kolíně, od roku 1897 pak Hrozný studuje orientalistiku na vídeňské univerzitě – po absolutoriu v roce 1901 Bedřich Hrozný získává jednoroční stipendijní pobyt v Berlíně – během berlínského pobytu je publikován Hrozného první vědecký spisek, nesoucí název „Peníze u Babylóňanů“.
Po návratu do Vídně (v roce 1902) se pak Bedřich hrozný stává zaměstnancem univerzitní knihovny, o tři roky později pak odjíždí na svoji první vědeckou výpravu, a to do Palestiny – po návratu je pak Hrozný jmenován docentem vídeňské univerzity.
Roky největší Hrozného slávy přicházejí o deset let později, se začátkem první světové války, kdy je Německou orientální společností vyslán do tureckého Istanbulu, kde má získat podklady pro předpokládané (knižní) vydání klínopisných tabulek, nalezených v tureckém vnitrozemí při archeologických výzkumech a obsahujících text v neznámém písmu, písmu, patřícímu dle archeologických nálezů (nejspíše) Chetitům.
Po návratu do Vídně pak Hrozný toto neznámé (chetitské) písmo (z něho samého, nemá k dispozici žádný vícejazyčný text, který by mu byl k nápomoci) rozluští a zařadí jej do skupiny písem indoevropských: již na konci roku 1915 pak Bedřich Hrozný může zveřejnit první přeložená slova a věty, v roce 1917 je pak vydána německy psaná kniha „Základy chetitského jazyka“. Kromě písma Chetitů se Hrozný spolupodílí na rozluštění luvijského hieroglyfického písma.
V roce 1918, s koncem první světové války a se vznikem samostatného Československa, se Hrozný vrací do rodné vlasti – v Praze, na Univerzitě Karlově (viz Karel IV. Lucemburský) se po svém návratu stává profesorem, na stejné univerzitě pak zakládá katedru orientalistiky, kde je pak vědecky zkoumán klínopis, zároveň stojí Bedřich Hrozný za založením Orientálního ústavu a za vydáváním časopisu „Archív orientální“.
V polovině dvacátých let 20. století pak Bedřich Hrozný vede dvě vědecké expedice do Sýrie a Turecka, při archeologických zkoumáních tyto výpravy objeví v pahorku Kultepe zbytky chetitského města a poměrně rozsáhlou knihovnu klínopisných tabulek popsaných chetitským písmem.
Ve třicátých letech Bedřich Hrozný patří k nejznámějším osobnostem české vědy doma i v zahraničí – přednáší na mnoha evropských univerzitách, pořádá přednášky pro veřejnost.
V roce 1939 se Bedřich Hrozný stává rektorem Univerzity Karlovy – poté, co jsou německou okupační správou uzavřeny české vysoké školy, se pak věnuje přednáškové činnosti, zároveň připravuje vydání knihy „Nejstarší dějiny Přední Asie, Kréty a Indie“, která má být souborným vydáním všech jeho vědeckých prací.
V roce 1944 je Hrozný postižen mozkovou příhodou, jejíž následky pak stojí za tím, že se Hrozný po skončení druhé světové války, v roce 1945, do univerzitního života nevrátí.
Bedřich Hrozný, vědec, jehož tolik proslavila chetitská věta „Nyní chléb budete jísti, vodu pak budete píti…„, umírá 12. prosince roku 1952. Jeho ostatky jsou uloženy na hřbitově v Lysé nad Labem.