Parménidés, řecký filozof, žák Xenofanův (viz Xenofanés z Kolofónu) a vlastní zakladatel elejské filosofické školy, ve starověku jeden z vůbec nejváženějších filosofů, přichází na svět někdy v roce 540 (nebo 515) před naším letopočtem v řecké Eleji na západoitalském pobřeží – v Eleji pak Parmenidés prožije celý svůj život, až do své smrti je váženým občanem.
Parmenidés-filozof navazuje na Xenofanovu myšlenku o neproměnlivém jsoucnu a o jediném, nejvyšším a nehybném bohu a ze zásady, že „jsoucno je a jsoucno není“, pak vyvozuje svoji nauku o jediném jsoucnu, které má podobu obrovské koule a které je neměnné, homogenní, nedělitelné a „sevřené v poutech Nutnosti“, takže se v něm nic neděje a dít se ani nemůže. Parmenidovo jsoucno je světem pravdy, zatímco proměnlivý svět smyslový je pouze světem zdání a klamu.
Parmenidova nauka je nám dochována ve zlomcích jeho naučné básně „O přírodě“.
Parmenidés umírá někdy v roce 470 (nebo 445) před naším letopočtem.