Svatava Polská, česká královna, třetí manželka českého a polského krále Vratislava II. Přemyslovce (viz Vratislav II.), přichází na svět někdy kolem roku 1050 jako dcera polského knížete Kazimíra I. a Dobroněgy, dcery velkokyjevského knížete Vladimíra I. – přitom po své prababičce, Doubravce, je spřízněna i rodem Přemyslovců.
O dětství a mládí Svatavy nevíme skoro nic – k jejímu sňatku s Vratislavem dochází pak někdy na přelomu let 1062-63, rok po úmrtí druhé královy ženy, Adléty Uherské.
Svatava vyvdává z předchozích Vratislavových sňatků čtyři děti, další čtyři, Bořivoje, Vladislava, Soběslava a Juditu, mu pak porodí sama.
Z dob manželství s Vratislavem II. jsou o Svatavě Polské zachovány pouze dvě určitější zprávy – první hovoří o tom, že Svatava podporuje nově zřízenou vyšehradskou kapitulu a druhá se pak týká její úlohy při korunovaci Vratislava II. českým králem (1085) – Svatava Polská se stává po Vratislavově boku první korunovanou českou královnou, když jí korunu na hlavu položí trevírský arcibiskup Egilbert.
Po Vratislavově smrti je o Svatavě Polské slyšet více – několikrát usmíří své dva nejmladší syny, Soběslava a Vladislava, podle Kosmovy (viz Kosmas) kroniky prý dokonce vedle bamberského biskupa sehrává rozhodující úlohu při posledním smíření obou bratrů v roce 1125. Oč v tomto posledním usmíření šlo? O nic jiného, než o český knížecí stolec, o to, že kníže Vladislav I., smrtelně nemocný, potvrdil jako svého nástupce svého švagra Otu II. a nikoliv svého bratra Soběslava – teprve osobní zásah královny matky, Svatavy Polské, jeho rozhodnutí změní a Vladislav I. pak určí za svého nástupce a poručníka svých dětí Soběslava.
Poté, co Soběslav I. na pražský knížecí stolec skutečně nastoupí, zažije Svatava Polská ještě jeho vítězství v bitvě u Chlumce a pak, půl roku nato, 1. září roku 1126, umírá.