Alexandre César Georges Bizet, francouzský hudební skladatel, autor světově proslulé novátorské opery „Carmen“, přichází na svět 25. října roku 1838 v Paříži v rodině učitele zpěvu.
Ve svých deseti letech je Geroges Bizet přijat na konzervatoř, kde se učí kompozici u J. F. Halévyho, autora opery „Židovka“, v průběhu desetiletého studia získává Bizet mnoho cen a vyznamenání. V soutěži vypsané J. Offenbachem v roce 1857 obdrží společně s Charlesem Lecocquem ocenění za operetu „Doktor Miracle“ a v témže roce je mu udělena Římská cena (Prix de Rome), která mu umožňuje cestu do Itálie, kde se pak zdržuje v letech 1858-1860. Za svého římského pobytu napíše pak operu „Don Procopio“ (je objevena až po dlouhých třiceti letech) a z téže doby pocházejí i dvě jeho symfonie a koncertní předehra.
Po návratu z Itálie žije Geroges Bizet v Paříži a živí se jako operní skladatel a autor příležitostné hudby, především scénické. Přechodně též hudbu vyučuje.
V roce 1869 se Georges Bizet žení s G. Halévyovou, dcerou svého bývalého učitele (přežije ho o celých 51 let).
Georges Bizet za svého života napíše více než dvacet oper, na repertoáru hudebních divadel se jich však udrží jen několik: „Lovci perel“, „Kráska z Perthu“, „Džamilé“ a „Carmen“.
„Lovci perel“ na libreto M. Carrého a P. Cormona má pařížskou premiéru 30. září roku 1863. Úspěch je nevelký, avšak po skladatelově smrti je opera provozována za značného zájmu obyvatelstva, a to také díky tomu, že děj se rozvíjí v exotickém prostředí Indie a Cejlonu. Georges Bizet v opeře těží z místního folklóru, jehož prvky využívá k vytvoření jemné, až impresionisticky nadýchané hudební atmosféry.
„Kráska z Perthu“ na motivy Waltera Scotta má pařížskou premiéru 26. prosince roku 1867. Přestože se časem objeví na scénách i dalších evropských měst, postupem času upadá v zapomnění.
Jednoaktovka „Džamilé“, jejíž libreto nachází inspiraci u Alfréda de Musseta, je situována do orientálního prostředí. Premiéru má v pařížské komické opeře 22. května roku 1872.
Mezi Bizetovi jevištní práce se řadí též scénická hudba k jedinému dramatu Alphonse Daudeta „Arlesienka“ (L´Arlesienne). Hra je uvedena v Paříži poprvé 1. října roku 1872, ale po patnácti reprízách je stažena z programu.
3. března roku 1875 se pak dostává na jeviště pařížské komické opery nová Bizetova zpěvohra – „Carmen“. Je přijata více než chladně – obecenstvo nemá pochopení pro její osobitost, pro její novátorskou harmonii a nově pojatou a dokonale zvládnutou dramatickou stavbu, není připraveno na to, že hrdinskou opery je mladá cikánka, dělnice z tabákové továrny a že se děj odehrává na obyčejné ulici či v krčmě.
Libreto „Carmen“ je dílem H. Meihaca a L. Halévyho (na motivy novely Prospera Mériméea). Jeho děj je umístěn do Španělska. Opera má mluvené dialogy, recitativy dodatečně dopisuje skladatel Ernes Guiraid.
Přesto ale nakonec „Carmen“(navzdory kritikům) cestu k publiku najde a v příštích letech, po autorově smrti, není již hudebního divadla, které by si mohlo dovolit „Carmen“ neuvést. Již v roce 1875 je opera hrána ve Vídni, v dalším roce v Bruselu, Antverpách a Budapešti, v roce 1878 je v italštině uvedena v Petrohradě, Stockholmu, Londýně, New Yorku atd.
V Praze je „Carmen“ poprvé uvedena v německém jazyce v roce 1880. Česky je pak opera poprvé uvedena na počátku roku 1884, 3. ledna, v překladu Elišky Krásnohorské.
Tři měsíce po uvedení „Carmen“, 3. června roku 1875, pak Georges Bizet ve věku necelých 37 let umírá – jeho smrt je často dávána do souvislosti s nezdarem jeho posledního díla, na němž si velmi zakládal a v jehož úspěch velmi věřil.