Caravaggio, vlastním jménem Micheangelo Merisi, italský malířský mistr, zakladatel italského barokního realistického malířství, přichází na svět 28. září roku 1573 v Caravaggio u Milána (podle místa narození si pak říká), kde se pak učí v letech 1584-1590 malířství u S. Peterzana.
V roce 1591 odjíždí Caravaggio do Říma, kde je pomocníkem u malíře G. Casariho, zvaného „cavalier d´Arpino“. V roce 1593 je Caravaggio těžce raněn kopnutím koně, uzdravuje se v Ospedale della Consolazione, kde maluje řadu obrazů pro místního převora španělského původu Camilla Contrerase – ten si obrazy později odveze do Sevilly, kde je jimi ovlivněno rané dílo Velasquéze.
Po uzdravení nachází Caravaggio svého mecenáše – je jím kardinál Del Monte. Jeho proslulost pak rychle vzrůstá a Caravaggia začínají podporovat další sběratelé umění jako Vincenzo Giustiniani a Tiberio Cesari.
Spolu se slávou ale rostou i Caravaggiovy problémy – prchlivost uvádí Caravaggia do stále větších potíží: v roce 1600 je Caravaggio obžalován, že zbil Gerolama Spampu, v roce 1603 je společně se svými přáteli obžalován pro autorství urážlivého pamfletu na Bagliona, v roce 1604 ho obviňují, že hodil sluhovi do tváře talíř artyčoků, je několikrát krátce vězněn.
V roce 1605 zraní Caravaggio v rvačce o jakousi ženu svého soka v lásce, prchá proto na krátký čas z Říma do Janova. V roce 1606 prchá Caravaggio opět – tentokrát do Neapole, důvodem je to, že zabije v souboji Ranuccia Tomassoniho.
V roce 1607 odjíždí Caravaggio na Maltu, kde chce vstoupit do řádu maltézským rytířů a dosáhnout tak své rehabilitace – nakonec je ale na Maltě uvězněn. Podaří se mu uprchnout na Sicílii, kde pak maluje svá poslední díla. Umírá vysílen v přístavu, když se zoufale pokouší vrátit se do Říma.
Caravaggio je zakladatelem italského barokního realismu – tím, že ideální postavy mytologických nebo biblických výjevů začíná zobrazovat jako skutečné, prosté lidi své doby, lidi bez jakéhokoliv přikrašlování a že pro tento svůj záměr vytváří nové výrazové prostředky, nový styl, způsobí Caravaggio revoluční převrat ve vývoji evropského výtvarného umění.
Caravaggiovo rané dílo, jeho závěsné obrazy, které nabízí po obchodech, navazují na severoitalské a benátské malířství 16. století, Caravaggio v této etapě své tvorby maluje především zátiší v jednotném chladném stříbřitém tónu.
Teprve na konci 16. století dospívá Caravaggio ke svému osobitému stylu, slohu pracujícímu s dramaticky vypjatou dramatickou formou, s prudkými protiklady světla a stínu a volným malířským rukopisem.
Charakteristické je zejména Caravaggiovo světlo, vržené v koncentrovaném proudu ze strany, téměř paralelně k obrazové ploše, na jednající postavy. Dojmu skutečného zázraku pak dosáhne uměleckým využitím světla v obraze „Obrácení Šavla“ (1601) – nadskutečné světlo jako božská síla činí z naturalisticky podaného příběhu mystický výjev, osvětlení proráží tmu obrazového prostoru a umožňuje, aby tvary postav vystoupily v téměř hmatatelné tělesnosti a ostře ohraničených objemech a aby barvy dostaly teplejší odstín.
Barokní dramatičnost a monumentalita pak stoupá v Caravaggiově období neapolském a v posledních dílech, vytvořených na Maltě a Sicílii, dospívá Caravaggio k velkorysému pojetí a náznakové malířské technice, podřizující vše vedlejší a detailní jedinému ohromujícímu účinku a mystickému duchovnímu významu.
Z dalších významných Caravaggiových obrazů lze jmenovat díla jako je např. „Růžencová Madona“ (1604-5), „Povolání svatého Matouše“ (1598-1601), „Vzkříšení Lazara“ (1609), „Stětí svatého Jana Křtitele“ (1608) nebo „Bakchus“ (kolem 1598).
Caravaggio, jak již bylo napsáno výše, umírá vysílen v přístavu Porto d´Ercole u Civitavecchia, když se snaží zoufale vrátit ze Sicílie do Říma – smrt si pro něj přichází 18. července roku 1610.