Když se řekne Anton Viskup, nejde jen o skladatele. Jeho profesní život byl úzce spojený se Slovenskou filharmonií, kde začínal jako mladý kontrabasista a později se stal jedním z lidí, kteří dobře znali její historii i zákulisí. Zemřel 28. září 2026 v Bratislavě ve věku 73 let. Slovenská filharmonie o jeho úmrtí informovala s tím, že pro její kolektiv byl po desetiletí důležitým kolegou a pamětníkem.
Anton Viskup se narodil 25. dubna 1953 v Bratislavě. Na tamní konzervatoři studoval hru na kontrabas u Karola Illeka a už v roce 1972, ještě během studií, nastoupil do orchestru Slovenské filharmonie. Později pokračoval ve studiu kontrabasu na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Jeho zájem se ale postupně přesunul také ke skladbě.
Po soukromém studiu kontrapunktu a hudební sazby u Juraje Pospíšila odešel do Brna. V letech 1980 až 1985 studoval kompozici na Janáčkově akademii múzických umění u Aloise Piňose. Současně se věnoval pedagogické práci – od roku 1983 vyučoval kontrabas a komorní hru na bratislavské konzervatoři.
Ve Slovenské filharmonii se později přesunul od samotného hraní k dramaturgii a vedení uměleckého provozu. S krátkou přestávkou působil od poloviny 90. let až do roku 2013 jako hlavní dramaturg, poradce nebo náměstek ředitele pro umělecký provoz. Ani poté ale s filharmonií nepřerušil kontakt.
Právě naopak. Anton Viskup se dál věnoval dokumentování její historie a podílel se na několika významných publikacích. Připravil například jubilejní knihu Musica aeterna 1973–2003 a podílel se na publikaci ke 70. výročí Slovenské filharmonie. V posledních letech připravoval také dokumentační materiál k 80. výročí Slovenského filharmonického sboru. Slovenská filharmonie o něm po jeho smrti napsala, že byl její „živou encyklopedií“.
Anton Viskup ale nezůstal pouze u práce dramaturga a pedagoga. Jako skladatel vytvořil řadu orchestrálních a komorních děl, včetně čtyř smyčcových kvartetů, koncertů pro sólové nástroje a orchestru, vokální tvorby nebo Symfonie in G Camerata. Jeho skladby zaznívaly také mimo Slovensko – například jeho čtvrtý smyčcový kvartet byl v roce 2010 uveden v Římě.
Anton Viskup tak zanechal stopu v několika oblastech slovenského hudebního života. Byl interpretem, skladatelem, pedagogem, dramaturgem i člověkem, který po desetiletí zaznamenával dění kolem jedné z nejvýznamnějších slovenských hudebních institucí. Slovenská filharmonie se s ním rozloučí 2. října 2026 v bratislavském krematoriu.