V českém filmu a divadle existují příjmení, která v sobě nesou kus historie několika generací. Prachařovi mezi ně patří bez debat – a právě František Prachař dnes představuje jejich nejmladší veřejně známou hereckou větev. Jeho životopis zatím píše první výraznější kapitoly, přesto už je zřejmé, že se nechce opírat jen o slavné jméno, ale hledá vlastní cestu před kamerou i v hudbě.
František Prachař (leden 2008, Praha) vyrůstá v rodině, kde bylo divadlo, film i umění přirozenou součástí života. Je synem herce Davida Prachaře a herečky Lindy Rybové, jeho dědečkem je Ilja Prachař a nevlastními sourozenci Jakub Prachař a Mariana Prachařová. Přesto podle rozhovorů dlouho nepůsobil dojmem dítěte, které by automaticky mířilo k herectví – víc ho zajímal sport a běžný život mimo reflektory.
O Františku Prachařovi se začalo výrazněji mluvit ve chvíli, kdy se začal pravidelně objevovat před kamerou. Diváci si Františka Prachaře mohli všimnout například v seriálech Mladá krev, Ratolesti nebo Polabí, výrazněji pak zaujal v projektu Chataři ze Švihova. Objevil se také v dokumentu Dynastie Prachařů, který mapoval historii hereckého rodu Prachařů a ukázal vztahy mezi jednotlivými generacemi této známé rodiny.
Vedle herectví se František Prachař věnuje hudbě. Studuje konzervatoř a se spolužáky založil vlastní kapelu, ve které zpívá a hraje na kytaru. Právě hudba podle Františka Prachaře představuje prostor, kde může být ještě svobodnější než před kamerou. V rozhovorech působí spíš klidně a civilně – bez snahy vytvářet kolem sebe mediální obraz za každou cenu.