Když se někde objeví jméno Mensdorffové-Pouilly, nebudí takovou pozornost jako jiné šlechtické rody. Mensdorffové-Pouilly nepatří k rodům, který by byl v českém prostředí známý tak jako Schwarzenbergové nebo Lobkowiczové. Přesto právě tento aristokratický rod patří k těm, jejichž historický životopis se výrazně propsal do dějin střední Evropy i českých zemí. Jejich biografie je příběhem emigrace, diplomacie, armády i dlouhodobého vztahu k jižním Čechám.
Rod Mensdorff-Pouilly má původ ve Francii. Jeho předkové pocházeli z Lotrinska a po Francouzské revoluci odešli do habsburské monarchie, kde postupně získali významné postavení v armádě i státní správě. Právě spojení francouzské aristokratické tradice a rakousko-uherského prostředí vytvořilo z rodu zajímavou kombinaci evropského kosmopolitismu a konzervativní šlechtické služby.
Významnou osobností rodu byl zejména Alexander von Mensdorff-Pouilly, rakouský diplomat a ministr zahraničí habsburské monarchie v 19. století. Díky sňatku s příslušnicí rodu Schwarzenbergů se Mensdorffové ještě pevněji propojili s českým prostředím a postupně získali majetky také v jižních Čechách.
S českými zeměmi je rod dlouhodobě spojen především prostřednictvím zámku Zámek Boskovice a dalších historických sídel, která rod spravoval nebo vlastnil. Po roce 1948 byl jejich majetek stejně jako u většiny aristokratických rodů zestátněn a část rodiny odešla do exilu. Návrat přišel až po roce 1989, kdy potomci rodu začali znovu pečovat o navrácené historické objekty.
Současným známým představitelem rodu je Alfons Mensdorff-Pouilly, který se veřejnosti představil právě v pořadu Modrá krev. V dokumentu působí spíše civilně než okázale – jako člověk, který chápe šlechtický titul především jako závazek k péči o historické dědictví. I to je ostatně společný motiv mnoha novodobých aristokratických rodin v Česku: méně reprezentace, více každodenní práce kolem zámků, lesů a kulturních památek.
Život rodu Mensdorff-Pouilly dnes už nepřipomíná svět habsburské aristokracie 19. století. Přesto jejich biografie stále odráží starou evropskou zkušenost – schopnost přežít změny režimů, války i ztrátu majetku a znovu hledat místo v moderní společnosti.
Právě proto působí příběh rodu Mensdorff-Pouilly například v dokumentárním cyklu České televize Modrá krev zajímavě i dnes. Ne jako nostalgie po monarchii, ale jako připomínka toho, že dějiny českých zemí nikdy netvořil jen jeden svět, jedna vrstva nebo jeden jazyk.