Pavel Jungwirth (* 20. května 1966, Praha – † 23. července 2026) byl český fyzikální chemik, profesor Univerzity Karlovy a vedoucí výzkumné skupiny v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR (ÚOCHB). Patřil k nejvýznamnějším českým vědcům současnosti a mezinárodně uznávaným odborníkům v oblasti fyzikální chemie, molekulových simulací a chemie vodných roztoků.
Narodil se v Praze a vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Doktorát získal v Akademii věd ČR pod vedením významného chemika Rudolfa Zahradníka. Po zahraničních vědeckých pobytech se vrátil do České republiky, kde od roku 2004 vedl vlastní výzkumnou skupinu v ÚOCHB a zároveň působil jako profesor na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy.
Ve své vědecké práci se zaměřoval především na chování iontů na rozhraní vody a vzduchu, molekulové simulace a interakce biomolekul. Mezinárodní pozornost vzbudily také jeho experimenty a výpočty vysvětlující, proč při kontaktu sodíku nebo draslíku s vodou dochází k prudkým explozím. Výsledky jeho týmu byly publikovány v nejprestižnějších světových vědeckých časopisech a řadily se mezi nejcitovanější české vědecké práce.
Během kariéry získal řadu významných ocenění, například Cenu Otto Wichterleho, Spiers Memorial Award britské Královské chemické společnosti nebo hlavní Cenu Neuron za celoživotní přínos vědě, kterou převzal v roce 2025. Vedle výzkumu se intenzivně věnoval popularizaci vědy, pravidelně vystupoval v médiích a veřejně komentoval nejen vědecká témata, ale i otázky akademické svobody a fungování společnosti.
Pavel Jungwirth zemřel 23. července 2026 ve věku 60 let. Zprávu o jeho náhlém úmrtí oznámil Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Jeho odchod vyvolal silné reakce české i zahraniční vědecké komunity, která jej připomínala nejen jako mimořádného vědce, ale také jako inspirativního učitele, mentora a výraznou osobnost české vědy. Příčina úmrtí nebyla zveřejněna.