První černošský prezident Jihoafrické republiky, laureát Nobelovy ceny míru, neúnavný bojovník proti apartheidu, který strávil za svoji politickou činnost 27 let ve vězení. Právě tam se nakazil tuberkulózou, která natrvalo podlomila jeho zdraví. 5. prosince 2013 ve věku 95 let zemřel.
Životopis Nelsona Mandely? Z vězněného kritika rasové segregace prezidentem
Narodil se jako Nelson Rolihlahla Mandela 18. července roku 1918 ve vesničce Qunu v Jihoafrické republice v rodině náčelníka kmene Thembu. Vysokoškolské vzdělání získal Mandela na University of Witwatersrand v Johannesburgu, kde vystudoval práva, když předtím nedokončil (byl vyloučen) studia umění na černošské univerzitě ve Fort Hare.
Už jako student se Nelson Mandela aktivně zapojil do boje za práva černošské většiny, v roce 1942 se stal členem Afrického domorodého kongresu (od roku 1955 Africký národní kongres). Když pak bělošská vláda po volbách v roce 1948 nastolila v zemi režim apartheidu (rasové segregace), stal se Mandela jedním z nejhlasitějších kritiků poměrů.
V roce 1961 se Nelson Mandela, do té doby stoupenec nenásilného řešení, postavil do čela ozbrojeného křídla Afrického národního kongresu, nesoucího jméno Umkhonto we Sizwe. Nedlouho poté byl zatčen a v tzv. Rivonijském procesu odsouzen za plánování ozbrojeného konfliktu na doživotí.
Po propuštění se dočkal i Nobelovy ceny
Na svobodu se dostal až v roce 1990, kdy se jihoafrický režim dostal pod mezinárodní tlak (předtím již v roce 1988 Mandela obdržel Sacharovovu cenu) – po svém propuštění se pak ihned postavil do čela znovu povoleného Afrického národního kongresu a společně s tehdejším jihoafrickým prezidentem Frederikem de Klerkem přivedl zemi k svobodným volbám.
V roce 1993 Nelson Mandela společně s de Klerkem získal Nobelovu cenu míru, v roce 1994 se stal prvním černošským prezidentem JAR. Ve svém úřadu setrval do roku 1999, poté se angažoval v boji za lidská práva. V roce 2004 odešel do ústraní.