Jan Skopeček: Herec, který se odvážil napsat Brežněvovi

[adsenseyu1]

Jan Skopeček. Jako syn židovské matky byl za německé okupace nejprve totálně nasazen, později pak odvlečen do koncentračního tábora.

Po válce spoluzakládal pražské Divadlo pod Palmovkou (tehdy Divadlo S.K.Neumanna), kde působí dodnes, v roce 1968 jej postihl zákaz umělecké činnosti – po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy se odvážil napsat dopis sovětskému vůdci Leonidu Brežněvovi. Jeho život by vydal na několik.

Jeden z posledních herců své generace se narodil 19. září roku 1925 v Litoměřicích ve smíšené česko-židovské rodině. Jako poloviční Žid byl za druhé světové války totálně nasazen, v říjnu roku 1944 byl odvlečen do koncentračního tábora v Klein Stein v Horním Slezsku.

Po válce nastoupil Jan Skopeček do svého prvního divadelního angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě, kde se seznámil se svojí budoucí ženou Věrou Tichánkovou. V roce 1949 se Jan Skopeček stává jedním ze zakladatelů Divadla pod Palmovkou, na jehož scéně působí dodnes.

V televizi a ve filmu si zahrál Jan Skopeček nesčetněkrát, převážně v menších až epizodních úlohách. Ve filmu se poprvé objevil v roce 1952 v komunistické agitce Únos, v rodící se televizi se proslavil rolí v seriálu Tři chlapi v chalupě, který se dočkal v roce i filmového pokračování pod názvem Tři chlapi na cestách.

Právě tento film byl pro Jana Skopečka návratem k herectví – po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 mu byla totiž veškerá umělecká činnost zakázána, když se odvážil vyjádřit nesouhlas s okupací dopisem adresovaným sovětskému vůdci Leonidu Brežněvovi.

Po sametové revoluci v roce 1989 byl Jan Skopeček neprávem osočen ze spolupráce s komunistickou Státní bezpečností, své jméno nakonec očistil. V posledních letech se Jan Skopeček do paměti diváků zapsal ponejvíce jako děda Novák ve filmové sérii Zdeňka Trošky Kameňák.

[adsenseyu2]