I když ruský trůn… přesněji řečeno, usedl (zatím) na trůn Velkomoskevského knížectví, které zdědil po svém otci Vasiliji III., který zemřel následkem infekce. A ještě jedno jedno upřesnění – i na tento trůn usedl pouze formálně, vlády se ujala sedmičlenná rada bojarů. Budoucímu ruského carovi byly totiž v době otcovy smrti teprve tři roky.
Vláda bojarů trvala pouhý rok, poté se moci chopila vdova po knížeti – krutá a panovačná Jelena Glinská. Podle oficiálních letopiscům té doby byla Jelena Glinská moudrou panovnicí, která v zemi provedla mincovní reformu a ubránila ji vůči útokům zvenčí. Neoficiální zdroje a moderní historikové ji už tak pozitivně nevidí. Jelena Glinská je v jejich očích ženou, která neváhala nechat mučit a zavřít do těžkého žaláře i své dva švagry, aby je snad nenapadlo žádat podíl na moci.
Pravdou nicméně je, že se ji z trůnu pokoušelo odstranit mnoho domnělých i skutečných nepřátel. I její smrt v roce 1538 je obestřena tajemstvím – v jejím těle bylo nalezeno velké množství olova, což by mohlo svědčit o otravě. Potupnou smrtí zašel i její partner ve vládnutí kníže Ovčina Tělepněv. Ten byl uvězněn, zakován do řetězů a tím de facto odsouzen k trestu smrti.
V prostředí, kde každý podezřívá každého, zrada a mučení jsou normální a politický boj se rovná boji o život, vyrůstal Ivan IV. – ve třech letech přišel o otce, v osmi o matku, i jeho život visel v mnoha chvílích na vlásku. Duševní vypětí a pokřivené mravy na moskevském dvoře patrně stojí i za pozdějším mravním úpadkem první ruského cara. Už jako dítě mučil zvířata, jeho zábavou prý bylo shazovat psy a kočky z kremelských hradeb a dívat se, jak umírají.
Jako ruský car pak Ivan Hrozný přešel od mučení a vraždění zvířat k mučení a vraždění lidí. Oblíbil si mučení na skřipci a smrt vyhladověním, nechával obětem nařezávat žíly, aby pomalu vykrvácely.
Na trůn, byť řečeno dnešní řečí pouze „virtuálně“, usedl první ruský car jako tříletý. Skutečné moci se zmocnil o deset let později, když stál jako třináctiletý v čele převratu. O krutovládě, kterou ve své zemi rozpoutal, si řekneme více zase jindy…