Stolní tenis. V Česku snad není nikdo, kdo by ho alespoň jednou nezkusil. Obíhačka o školní přestávce, zábava na dovolené, sportovní aktivita, která tříbí postřeh a dobře se při ní hubne.
Stolní tenis je ale také vrcholový sport, a to sport v historii Československa a České republiky velmi úspěšný. Bývaly dokonce doby, kdy přivézt medaili z mistrovství světa byla skoro povinnost. Dnes už český stolní tenis k úplné světové (ani evropské) špičce nepatří, ale třeba se na ni opět vrátí. Budoucí čeští hráči a hráčky mají rozhodně na koho navazovat.
Pojďme, připomeňme si společně dvě největší legendy našeho stolního tenisu.
Ivan Andreadis. Z mistrovství světa přivezl pětkrát zlatou
V historii českého stolního tenisu nikdy nebylo mezinárodně úspěšnějšího hráče. Narodil se v roce 1924, už jako patnáctiletý vyhrál svůj první domácí titul mezi dospělými. Československým šampionem se stal celkem ve 42 případech, v nejdůležitější kategorii (dvouhra) získal 10 mistrovských titulů.
Úspěchy slavil Ivan Andreadis i na mezinárodní scéně – tady ovšem až po konci druhé světové války. Jejího konce se jako člen smíšené česko-řecké rodiny dočkal v koncentračním táboře. Z mistrovství světa přivezl dnes už těžko uvěřitelných 23 medailí, z toho 5 z nejcennějšího kovu. Čtyři v mužské čtyřhře, jednu ve čtyřhře smíšené. Po zlatu ve dvouhře sahal dvakrát – v roce 1951 prohrál ve Vídni finále s Angličanem Johnny Leachem, v roce 1953 jej v Bukurešti porazil maďarský reprezentant Ferenc Sidó.
V roce 1995 se Ivan Andreadis stal členem Síně slávy Mezinárodní federace stolního tenisu. Do Síně slávy Českého svazu stolního tenisu byl přijat v roce 2014. Ani jednoho ocenění se nedožil, zemřel v roce 1992.
Milan Orlowski. Mistr Evropy a třetí hráč světa roku 1974
Příjmení Orlowski je synonymem českého stolního tenisu let sedmdesátých a první poloviny osmdesátých. Jeho největší úspěchy? V roce 1974 vyhrál dvouhru na mistrovství Evropy v Novém Sadu. Z mistrovství Evropy přivez i další dvě zlata – ve čtyřhře s Maďarem Gáborem Gergelym z německého Duisburgu v 1978, o dva roky později zazářil ve smíšené čtyřhře společně s Ilonou Uhlíkovou-Voštovou ve švýcarském Bernu.
Poslední velkou mezinárodní medaili přivezl Milan Orlowski z mistrovství světa v Göteborgu v roce 1985. Byla bronzová a byla za čtyřhru s Jindřichem Panským.
Stručný životopis? Milan Orlowski se narodil v roce 1952 a ke sportu měl blízko prakticky už od narození – jeho tatínek hrál hokej, fotbal i stolní tenis. Už jako šestnáctiletý Orlowski poprvé zazářil na mistrovství Evropy. Mezi juniory získal svoje první mezinárodní zlato, hned o rok později byl nominován na mistrovství světa mezi dospělými.
Nejúspěšnější rok kariéry zažil Orlowski v roce 1974. Vyhrál mistrovství Evropy ve dvouhře, stal se trojkou světového žebříčku, v žebříčku evropském byl dokonce na samém vrcholu. Na špičce se Milan Orlowski držel patnáct let, během nichž nevypadl z první světové desítky.
Stejně jako Ivan Andreadis je i Milan Orlowski členem Síně slávy Českého svazu stolního tenisu (od roku 2013). Zajímavost na závěr? Jako každý sportovec v předlistopadovém Československu musel mít nějaké oficiální zaměstnání. Milan Orlowski pracoval jako… hutník.
Ivan Andreadis, Milan Orlowski. Tito dva hráči představují to nejlepší z českého stolního tenisu a zanechali zřetelnou stopu v historii tohoto sportu. Věřme, že je v blízké budoucnosti budou následovat další hráči a hráčky. Už teď se na to těšíme.