21. června 1941, den před začátkem operace Barbarossa, přeplaval řeku Západní Bug na tehdejší sovětsko-německé hranici voják v uniformě wehrmachtu a asi ve 21:00 se vzdal sovětským vojákům pohraniční hlídky 90. pohraniční jednotky. Během výslechu náčelníkovi 90. pohraničního oddělení (to je ve městě Sokal, Lvovská oblast), majorovi M. S. Bychkovskému řekl, že za svítání 22. června zaútočí německý na Sovětský svaz.
Tím mužem byl Alfred Liskow, desátník wehrmachtu, a přitom přesvědčený komunista, který se hned poté, co se k jeho jednotce dostal rozkaz o útoku, rozhodl varovat sovětské velení před pohromou, která se chystá. Jeho varování nemohlo ovšem příliš změnit, útok, při kterém se dalo do pohybu na 3 miliony vojáků hitlerovského Německa a jeho spojenců, začal už ve 3:15 následující ráno. Navíc, sovětská strana považovala Alfreda Liskowa nejprve za provokatéra a jeho informace za… dezinformace.
Dodejme ještě, že jeho útěk nebyl dílem okamžiku. Do země komunistům zaslíbené se chystal utéct v nejpříhodnějším okamžiku už několik měsíců.
Životopis Alfreda Liskowa? Přesvědčený komunista v kolébce komunismu štěstí nenašel
Později se muž, který se narodil někdy v roce 1910 v německém Kolbergu (dnes polský Kolobrzeg) a až do roku 1939 byl „obyčejným“ dělníkem v nábytkářské firmě v rodném městě a (za Výmarské republiky) členem Roter Frontkämpferbund, levicových bojůvek, které byly po nástupu Adolfa Hitlera k moci krutě potlačovány, stal nástrojem sovětské propagandy.
Ta mu do úst vložila například následující citát, jehož pravost ovšem nelze ověřit: Jsem z dělnické rodiny z Kolbergu. Moji rodiče a já nenávidíme Hitlera a jeho režim. Pro nás je SSSR přátelská země a my nechceme bojovat se sovětským lidem. Takových rodin je v Německu mnoho. Nechtějí s vámi válku.
Chvilka slávy Alfreda Liskowa netrvala dlouho. Brzy se dostal do konfliktů s členy Kominterny, včetně krajana a pozdějšího vrcholného politika Německé demokratické republiky Waltera Ulbrichta. Na začátku roku 1942 (15. ledna) byl na popud vyšetřovací komise Kominterny Alfred Liskow coby fašista a antisemita zatčen a poslán do zajateckého tábora. V samotném Německu na tom přitom nebyl lépe – jako vojenský zběh byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Svoje si užila i jeho rodina, po jednom z výslechů na gestapu se jej v roce 1944 zřekla vlastní matka.
V roce 1943 se stopa německého dezertéra, který varoval sovětské velení před útokem wehrmachtu, ztrácí na Sibiři. Sem byl Liskow poslán poté, co se u něj projevily ve vězení známky duševního onemocnění, které možná předstíral, možná ne. Předpokládá se, že Alfred Liskow zemřel za neznámých okolností poblíž Novosibirsku koncem roku 1943. Jisté to ovšem není. Co ovšem jisté je, je to, že manželka, dítě a rodiče, kteří na něj doma po válce čekali, se ho nikdy nedočkali.