Jen málokdo symbolizuje první léta komunistického Československa tak výrazně jako Alexej Čepička. Schopný právník, oddaný komunista a zeť prezidenta Klementa Gottwalda se během několika let vypracoval mezi nejvlivnější politiky v zemi. Jako ministr spravedlnosti i ministr národní obrany sehrál významnou roli při upevňování komunistické moci, politických procesech i přeměně československé armády podle sovětského vzoru. Po pádu kultu osobnosti se však z vysoké politiky rychle vytratil.
Alexej Čepička se narodil 18. srpna 1910 v Kroměříži. Po absolvování gymnázia vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a poté působil jako advokát. V roce 1938 vstoupil do Komunistické strany Československa a během druhé světové války se zapojil do domácího odboje. V roce 1945 se oženil s Martou Gottwaldovou, dcerou Klementa Gottwalda, což ještě posílilo jeho postavení v komunistickém vedení.
Po únoru 1948 se stal ministrem spravedlnosti. V období jeho působení docházelo k rozsáhlým politickým procesům, jejichž cílem bylo odstranit skutečné i domnělé odpůrce komunistického režimu. Ministerstvo spravedlnosti se podílelo na budování systému, který umožňoval tvrdé tresty včetně rozsudků smrti nad politickými odpůrci.
V roce 1950 převzal vedení ministerstva národní obrany. Pod jeho vedením prošla československá armáda rozsáhlou reorganizací podle sovětského vzoru. Probíhaly politické prověrky důstojníků, čistky v armádě i posilování vlivu komunistické strany. Čepička úzce spolupracoval s vojenským obranným zpravodajstvím, které vedl Bedřich Reicin, a armáda se stala jedním z hlavních nástrojů upevňování komunistické moci.
Po smrti Klementa Gottwalda v roce 1953 začal jeho politický vliv postupně slábnout. Po projevu Nikity Chruščova odsuzujícím kult osobnosti a po změnách ve vedení Komunistické strany Československa byl v roce 1956 odvolán z funkce ministra obrany. Později zastával již jen méně významné funkce ve státní správě a do nejvyšší politiky se nikdy nevrátil.
Alexej Čepička zemřel 30. září 1990 v Praze ve věku 80 let. Historici jej dodnes řadí mezi nejvýznamnější představitele komunistického režimu první poloviny 50. let. Jeho jméno je spojováno především s obdobím politických procesů, militarizace státu a upevňování totalitní moci po únoru 1948.