Milan Knížák patřil k nejvýraznějším a zároveň nejkontroverznějším osobnostem českého výtvarného umění. Byl výtvarníkem, performerem, hudebníkem, spisovatelem, pedagogem i teoretikem umění. Proslavil se experimentální tvorbou, happeningy a členstvím v mezinárodním uměleckém hnutí Fluxus. V letech 1999 až 2011 působil jako ředitel Národní galerie v Praze a v 90. letech byl rektorem Akademie výtvarných umění. Zemřel 26. července 2026 ve věku 86 let.
Narodil se 19. dubna 1940 v Plzni. Dětství prožil převážně v Mariánských Lázních, kam se rodina po druhé světové válce přestěhovala. V letech 1957 až 1964 studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde se zaměřil na výtvarnou výchovu.
Na počátku 60. let se začal věnovat experimentálnímu umění. Organizoval happeningy, performance a další akce, které bouraly hranice mezi uměním a běžným životem. Brzy navázal spolupráci s mezinárodním hnutím Fluxus, jehož se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů ve střední Evropě. Jeho díla byla vystavována v řadě světových galerií a muzeí.
Vedle výtvarného umění se věnoval také hudbě. Experimentoval se zvukem, zakládal hudební skupiny a stal se průkopníkem české noise music. Psal poezii, eseje i odborné publikace o umění a estetice.
Po sametové revoluci se významně podílel na proměně českého vysokého uměleckého školství. V letech 1990 až 1997 zastával funkci rektora Akademie výtvarných umění v Praze. Následně byl jmenován generálním ředitelem Národní galerie v Praze, kterou vedl v letech 1999 až 2011. Během svého působení prosazoval rozsáhlé změny, které vyvolávaly jak uznání, tak kritiku odborné veřejnosti.
Milan Knížák byl nositelem řady domácích i zahraničních ocenění. Jeho díla jsou zastoupena ve významných světových sbírkách a patří mezi nejznámější české umělce druhé poloviny 20. století.
Milan Knížák zemřel 26. července 2026. Česká kulturní scéna v něm ztratila mimořádnou osobnost, která po více než šest desetiletí výrazně ovlivňovala podobu českého i světového současného umění.