Pavel Liška patří k hercům, kteří dokážou být současně komičtí, dojemní i trochu nevyzpytatelní. Jeho herecký projev je natolik osobitý, že si ho divák často zapamatuje po několika minutách. Když v roce 1999 dostal hlavní roli ve filmu Návrat idiota, ještě netušil, že právě František se stane postavou, která nastartuje jednu z nejzajímavějších kariér českého filmu. O několik let později už bude držitelem Českého lva a mezitím si vyzkouší desítky filmových, televizních i divadelních rolí.
Pavel Liška se narodil 29. ledna 1972 v Liberci. Vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně a po studiích začal působit v tamním HaDivadle. Později hostoval také v pražském Národním divadle, kde si zahrál například Romea v Shakespearově tragédii Romeo a Julie. Výraznou část své divadelní kariéry spojil také s pražským Divadlem Na zábradlí. Jeho působení v jednotlivých scénách potvrzují iDNES.cz a další divadelní zdroje.
Před kamerou se výrazně prosadil právě v Návratu idiota režiséra Saši Gedeona. ČSFD a Filmový přehled ho uvádějí v roli Františka, za kterou získal také nominaci na Českého lva. Následovaly Divoké včely, kde ztvárnil Láďu, a další výrazné snímky. Jeho filmografie zahrnuje například Pupendo, Nudu v Brně, Mazaného Filipa, Horem pádem, Šílené, Účastníky zájezdu, Venkovského učitele, Nestydu, Anděla Páně 2, Toman, Teroristku nebo Aristokratku ve varu. Výběr odpovídá databázím Českého filmového centra a České filmové a televizní akademie.
Jedním z vrcholů jeho filmové kariéry je spolupráce s režisérem Bohdanem Slámou. Liška si zahrál v jeho Divokých včelách, filmu Štěstí a později také ve Venkovském učiteli. Právě za hlavní roli Toníka ve Štěstí získal v roce 2005 Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Filmový přehled uvádí také jeho nominace za Návrat idiota a Divoké včely.
Liška se neztratil ani v televizi. Objevil se například v seriálech Černí baroni, Marta a Věra, Vinaři, Vraždy v kruhu nebo Zločiny Velké Prahy. Česká televize ho uvádí také u řady pohádek a televizních filmů, mezi nimiž jsou Čert ví proč, Kdyby byly ryby, Kouzelník Žito nebo Anděl Páně 2.
K jeho výrazným aktivitám mimo klasické herectví patří cestování na motorkách. Společně s Janem Révaiem a Hynkem Bernardem se vydal na několik motocyklových výprav, které později vznikly také jako cestopisné dokumenty. Projekt Moto cestou necestou zavedl trojici například do Střední Ameriky. O Liškově zálibě v motorkách a jeho cestách informoval také Deník.
Pavel Liška tak během kariéry prošel od brněnského divadla přes výrazný filmový debut až k postavám, které patří k zapamatovatelným součástem české kinematografie. A přestože ho diváci znají především jako herce, jeho svět nekončí na jevišti ani před kamerou. Stejně přesvědčivě dokáže vyrazit na motorku, cestovat a vyprávět o tom po svém – s humorem, který je pro něj stejně charakteristický jako jeho herecký projev.