Svatý Blažej (Blasios, Biagio, Blaire) byl biskupem v městě Sebasta v tehdejší východořímské prefektuře Pontus. V dřívějších životopisech se uvádí, že město leželo na hranicích s Malou Arménií. Ta však v době jeho života ještě neexistovala. Pravdou ale je, že se ve městě prolínalo obyvatelstvo řecké s arménským. Podle údajů je možné usuzovat na polohu Sebasty do dnešní turecké, kappadocké provincie Sivas. Jméno Sebasteia se vyskytuje také v jedenáctém století, kdy šlo o byzantský vojenský distrikt v místě dnešní Sivaské provincie.
V životě svatého Blažeje je jen málo ověřených údajů. Jisté je ale to, že měl určité léčitelské schopnosti, kterými si získal širokou popularitu mezi prostým lidem.
K pochopení životních osudů svatého Blažeje je nutné alespoň nastínit situaci, která byla v oblasti, kde žil, v tehdejších dobách nastolena – roku 313 byl v Miláně vydán edikt, dohoda mezi západořímským a východořímským císařem (mezi Konstantinem a Liciniem), o poskytnutí náboženské svobody křesťanům. Tento edikt ale nebyl dlouhý čas v Malé Asii dodržován, pontský náměstek Agricolaus dál křesťany pronásledoval. Biskup Blažej byl nucen odejít z města Sebasta do hor a tam žít skrytý několik let.
Roku 316 byl ale odhalen – při honitbě zaběhla lesní zvěř do jeskyně, ve které se skrýval. Po svém odhalení byl násilím odveden do Sebasty a pod hrozbou smrti byl nucen klanět se římským bohům.
Blažej odmítl, uhájil svojí víru a byl proto odsouzen k pomalé smrti. Nejdříve byl přivázán ke sloupu a drásán železnými hřebeny. Pak byl sťat mečem a s ním i mnoho dalších sebastských křesťanů.
Jedna z legend vypráví, že ve chvíli, kdy byl veden na popraviště, přiběhla k němu vdova-křesťanka s umírajícím chlapcem, kterému se v hrdle vzpříčila rybí kost. Biskup chlapce požehnal a kost se uvolnila. Na paměť tohoto zázračného uzdravení se každoročně 3. února v kostelích uděluje tzv. svatoblažejské požehnání.
Svatý Blažej je patronem soukeníků, tkalců a trpících lidí. Je jedním ze čtrnácti tzv. svatých pomocníků. Dvě zkřížené svíce při svatoblažejském požehnání symbolizují bezmocné, svázané ruce Blažejovi při požehnání a uzdravení umírajícího chlapce. Jde o akt povzbuzení v těžkostech každodenního života a ujištění, že člověk nikdy nezůstane sám, že vždy nalezne někoho, kdo mu pomůže, kdo jej vyléčí…
V českém kalendáři je svatého Blažeje 3. února.