Francois-Eugéne Vidocq, francouzský policejní úředník a tajný agent, zakladatel Sureté, francouzské kriminální policie, přichází na svět 24. července roku 1775 v Arrasu v rodině pekaře.
Jako pětiletý je Vidocq rodiči dán na vychování do františkánského kláštera, ve čtrnácti, v době Velké francouzské revoluce se pak začíná jeho dobrodružná cesta životem – Vidocq utíká k vojsku.
V roce 1795 Francois-Eugéne Vidocq z armády dezertuje a stává se z něj tulák a zloděj, jemuž neustále hrozí zatčení a vězení. V roce 1809 se Francois-Eugéne Vidocq tuláckého života vzdává a vstupuje do napoleonské policie.
Jako příslušník napoleonské policie slaví Vidocq velké úspěchy a tak brzy přichází nabídka služby v pařížském policejním sboru – Vidocq přijímá a už v roce 1812 se mu podaří z pařížské policie vytvořit slavnou Sureté, kriminální policii, která se v krátké době stává jednou z největších (a také nejúspěšnějších) policejních organizací na světě.
V roce 1827 je Francois-Eugéne Vidocq nucen na vedení Sureté rezignovat – jeho spolupracovníci využijí toho, že využívá ke spolupráci bývalé trestance a zločince (a že je sám jedním z nich) a donutí jej odejít.
Po červencové revoluci v roce 1830, kdy je pařížská policie zahlcena prací, je Francois-Eugéne Vidocq povolán opět do služby (v roce 1831).
V roce 1833 pak Vidocq od policie opět odchází a zřizuje si soukromou detektivní kancelář, která je první svého druhu na evropském kontinentu a kterou pak povede celých deset let.
V roce 1848 začíná Vidocqova kariéra tajného agenta – po emigraci revolucí svrženého krále Ludvíka Filipa působí Francois-Eugéne Vidocq jako „spojka“ mezi nejvyšším představitelem dočasné francouzské vlády A. Lamartinem a princem Ludvíkem Bonapartem, synovcem Napoleona Bonaparta a mluvčím bonapartistické opozice v londýnském exilu.
Po návratu Ludvíka Bonaparta do Paříže a jeho jmenování prezidentem (nedlouho poté je pak zvolen francouzským císařem jako Napoleon III.) je Vidocq za jeho vlády (tzv. Druhé císařství v letech 1852- 1870) i nadále v jeho službách – jako tajný agent sleduje císařovy odpůrce a informuje o jejich činnosti ministerstvo vnitra.
Pro Napoleona III. pracuje Francois-Eugéne Vidocq až do své smrti, která přichází 11. května roku 1857.
Životní osudy Francois-Eugéne Vidocqua jsou zpracovány i v literatuře, a to v dílech Honoré de Balzaca a Victora Huga.