Josef Mašín se narodil do rodiny, jejíž osud výrazně poznamenal boj proti nacismu. Jeho otec, důstojník československé armády a člen odbojové skupiny Tři králové, byl za okupace popraven. Synové Josef a Ctirad na jeho odkaz navázali už jako chlapci – za války pomáhali s protinacistickými sabotážími a po komunistickém převratu se zapojili do ozbrojeného odporu proti novému režimu. Josef Mašín, poslední žijící člen trojice, která se v roce 1953 prostřílela do Západního Berlína, zemřel 2. listopadu 2026 v americké Santa Barbaře ve věku 94 let.
Josef Mašín se narodil 8. března 1932 v Praze. Jeho otec Josef Mašín starší patřil k nejvýznamnějším představitelům domácího protinacistického odboje. Gestapo ho zatklo a nacisté ho 30. června 1942 popravili na Kobyliské střelnici. Rodina se poté usadila v Poděbradech. Josef a jeho starší bratr Ctirad se už během okupace zapojovali do drobných sabotážních akcí proti německé armádě a pomáhali také uprchlým válečným zajatcům. Po válce jim prezident Edvard Beneš udělil medaili Za chrabrost.
Po únoru 1948 se bratři Mašínové rozhodli postavit komunistickému režimu. Spolu s dalšími spolupracovníky vytvořili ozbrojenou skupinu, do níž patřili také Milan Paumer, Václav Švéda a Zbyněk Janata. Jejich činnost zahrnovala sabotážní akce, získávání zbraní a peněz i přepadení služeben Sboru národní bezpečnosti. Při těchto akcích zemřelo několik lidí. Josef Mašín se osobně podílel na zabití příslušníka SNB a později pokladníka při přepadení podniku Kovolis. Paměť národa ve svém životopisném medailonu uvádí konkrétní okolnosti těchto činů a připomíná, že právě použití násilí je jedním z důvodů, proč je odkaz skupiny dodnes předmětem sporů.
Na podzim 1953 se Josef a Ctirad Mašínové spolu s Milanem Paumerem vydali na útěk přes Německou demokratickou republiku do Západního Berlína. Cesta vedla přes území, které kontrolovaly východoněmecké bezpečnostní složky. Uprchlíci se opakovaně dostali do přestřelek s policií a ozbrojenými jednotkami. Z původní pětičlenné skupiny se do Berlína dostali pouze tři. Václav Švéda a Zbyněk Janata byli dopadeni, vydáni československým úřadům a v roce 1955 popraveni. O průběhu útěku Josef Mašín podrobně vyprávěl v rozhovoru pro Reflex, který vyšel v roce 2025.
Po příchodu na Západ prošli bratři Mašínové a Milan Paumer výslechy amerických zpravodajských služeb a následně vstoupili do armády Spojených států. Josef v ní sloužil pět let. Později žil také v německém Kolíně nad Rýnem, oženil se a s manželkou Evou vychoval dvě dcery. V roce 1980 se rodina usadila v kalifornské Santa Barbaře. Mašín se věnoval podnikání v oblasti elektroniky a mikročipů a zůstal v kontaktu s americkými vojenskými kruhy i českými přáteli.
Do Československa, později České republiky, se po útěku nikdy nevrátil. Jeho postoj k návratu souvisel s přesvědčením, že se česká společnost dostatečně nevypořádala s komunistickými zločiny. Také odmítal, aby se jeho činy posuzovaly odděleně od násilí a represí komunistického režimu. Jeho osobnost a činnost proto vyvolávaly rozdílné reakce – část veřejnosti ho vnímala jako bojovníka proti totalitě, jiní zdůrazňovali oběti jeho ozbrojených akcí.
Seznam Zprávy v nekrologu zveřejněném 2. listopadu 2026 připomněly, že ještě letos v březnu, krátce po svých 94. narozeninách, poskytl Josef Mašín bilanční rozhovor. O úmrtí v Santa Barbaře informovala Paměť národa; zprávu téhož dne potvrdily také Český rozhlas i další česká média. Smrtí Josefa Mašína odešel poslední z trojice, která se před více než sedmdesáti lety dostala ozbrojeným útěkem z komunistického Československa na Západ.