Markétu Pernickou dnes diváci znají především jako sportovní reportérku České televize, která se objevuje u hokejových přenosů z Moravy a Slezska. Její vlastní sportovní příběh ale začal na atletické dráze. Na přelomu tisíciletí patřila mezi české sprinterky a závodila na tratích od stovky po čtvrtku. Atletika ji přivedla až k olympijským hrám v Atlantě – ne jako závodnici, ale jako členku štafety s olympijskou pochodní.
Narodila se 20. října 1978, atletiku začala dělat ve Vítkovicích už jako desetiletá. Talent a výsledky ji přivedly na sportovní gymnázium, školu však kvůli náročnému tréninkovému programu změnila. V roce 2003 se stala halovou mistryní České republiky v běhu na 400 metrů a získala také stříbro na 60 metrů. V osobním rekordu zaběhla stovku za 11,68 sekundy. V rozhovoru pro Magazín PATRIOT vzpomínala, že sportovní kariéra se zdála být její jedinou cestou, dokud ji nezasáhla smrt trenéra. Ztráta a šok podle jejích slov výrazně poznamenaly její vztah k atletice.
Po útlumu se postupně vydala do médií. Začínala v Rádiu Čas, kde strávila jedenáct let, poté působila v televizi Polar a zamířila ke sportovnímu zpravodajství České televize. Přesto se sportu nevzdala hned: ještě po letech práce v médiích se vracela na atletickou dráhu, aby pomohla vítkovickému týmu. Po mateřství objevila také box. V roce 2015 absolvovala svůj první zápas a zvítězila nad Gabrielou Čechákovou.
V osobním příběhu, který zveřejnila na Bez frází, se Markéta Pernická otevřeně vrací k náročným tréninkům, zraněním a také k tragické ztrátě jednoho ze svých dvou synů. Její vyprávění není jen vzpomínkou na sportovní kariéru, ale i výpovědí o bolesti, rodině a schopnosti pokračovat dál. Sportovní reportérka, která kdysi běhala za medailemi, dnes zůstává sportu blízko – před kamerou, v tréninku i v osobním životě.