Scarlett Wilková začala psát jako novinářka krátce po maturitě. Desítky let sbírala příběhy druhých lidí, vedla rozhovory a věnovala se společenským tématům. Pak přišla pandemie covidu a s ní nečekaná změna: usedla k vlastnímu románu. Když v roce 2021 vyšlo Až uvidíš moře, ukázalo se, že novinářská zkušenost a příběhy, které léta poslouchala, mohou dát vzniknout mimořádně silné próze.
Scarlett Wilková pochází z Ostravy a její profesní život je dlouhodobě spojený s novinařinou. Po maturitě nastoupila do redakce podnikového časopisu, později pracovala pro různá média. Dlouhá léta píše především pro Magazín DNES, kde se zaměřuje na rozhovory a společenská témata. Věnuje se také projektům zaměřeným na život seniorů a spolupracovala s organizací Post Bellum, která zaznamenává vzpomínky pamětníků 20. století.
Právě spolupráce s Pamětí národa ji přivedla k příběhům řeckých uprchlíků. Zaznamenávala vzpomínky lidí, kteří jako děti opustili Řecko během občanské války a našli útočiště v Československu. Jejich osudy se staly základem románu Až uvidíš moře. Kniha sleduje dvě řecké dívky, Sotirii a Koulu, jejichž životy poznamenal odchod z rodné země, odloučení od rodin i hledání místa, které by mohly nazývat domovem. Román zaujal čtenáře i odbornou veřejnost a dostal se do širší nominace ceny Czech Book.
Ve svých dalších knihách se Wilková opakovaně vrací k minulosti a k tomu, jak velké dějiny zasahují do obyčejných lidských životů. V románu Ty chladné oči otevřela téma lidí poznamenaných spoluprací s nacistickým režimem a jejich poválečného života. Kniha Desetkrát a dost ji znovu zavedla do Řecka, zatímco román Když přišli psi se odehrává v poválečných Beskydech. Autorka přitom nestaví jen na historických událostech – zajímá ji především, jak se lidé rozhodují pod tlakem okolností a co si z minulosti nesou do dalších generací.
V roce 2024 vydala Vekslačku, příběh Almy, která se po měnové reformě v roce 1953 postupně vypracuje mezi nejvýznamnější postavy ostravského černého trhu. Wilková při psaní využila nejen vzpomínky na dobu vlastního dětství, ale také novinářské zkušenosti z divokých devadesátých let. Tehdy chodila na soudní líčení s veksláky, podvodníky a dalšími lidmi z podsvětí. V rozhovoru pro iDNES v dubnu 2026 mluvila o tom, jak se tyto zkušenosti promítly do románu i do jejího pohledu na postavy, které nejsou jednoznačně kladné.
V roce 2026 představila román Takové velké štěstí, který zasadila do prostředí Jeseníků. Příběh začíná v roce 1946, kdy se chudá a svérázná Lipka provdá za dědice bohatého statku. Za rodinnou ságou se postupně odkrývají křivdy, poválečná traumata i proměny venkova v době nastupující komunistické moci. Kniha se krátce po vydání dostala mezi nejprodávanější tituly. Scarlett Wilková tak navázala na literární dráhu, která začala až po dlouhých letech novinářské práce – a která jí otevřela prostor vyprávět příběhy, jež by jinak mohly zůstat zapomenuté.