Začínal na starém a rozladěném pianinu v bytě, kde vyrůstal s jedenácti sourozenci. Dnes jeho hudba zaznívá v koncertních síních v Evropě i Spojených státech a v roce 2018 si splnil sen vystoupit v newyorské Carnegie Hall. Příběh Tomáše Kača je pozoruhodný nejen svou cestou z Nového Jičína do Ameriky, ale především způsobem, jakým dokázal spojit klasickou hudbu, jazz, improvizaci a romské hudební kořeny.
Tomáš Kačo se narodil v roce 1987 v Novém Jičíně jako čtvrtý z dvanácti sourozenců. Na klavír začal hrát už v pěti letech, zpočátku zcela intuitivně a podle sluchu. K notám a hudební teorii se dostal až kolem dvanácti let. Jak později řekl Českému rozhlasu, právě improvizace a hraní podle sluchu se pro jeho další hudební vývoj staly významnou výhodou.
Následovalo studium na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, kde ho vedl profesor Pavel Motloch. Poté pokračoval na pražské Akademii múzických umění, kde patřil mezi jeho důležité pedagogy klavírista Ivo Kahánek. Další zásadní kapitolu představovalo studium na Berklee College of Music v Bostonu. Kačo školu dokončil za dva roky v roce 2017 a následně zůstal ve Spojených státech.
O rok později přišel jeden z nejvýraznějších okamžiků jeho kariéry. V únoru 2018 vystoupil v newyorské Carnegie Hall s recitálem nazvaným Gypsy Soul. Program postavil na vlastních skladbách a improvizacích a na úpravách děl Johanna Sebastiana Bacha a Fryderyka Chopina. O cestě z rozladěného pianina v Novém Jičíně až na prestižní newyorskou scénu tehdy podrobně informoval Český rozhlas.
Kačův styl se obtížně vejde do jediné hudební škatulky. Ve své tvorbě propojuje klasickou hudbu s jazzem, improvizací, popem a tradiční romskou hudbou. Vedle sólových vystoupení komponuje a aranžuje pro orchestry a sbory a věnuje se také filmové hudbě. Vystupoval například v Kennedyho centru ve Washingtonu a na dalších významných pódiích v Evropě, Izraeli a Spojených státech.
Jeho debutové album My Home vyšlo v roce 2018. Mezi hosty se objevil jazzový kontrabasista a několikanásobný držitel Grammy John Patitucci, Ondřej Gregor Brzobohatý nebo Kühnův dětský sbor. V roce 2023 následovalo EP Live from Prague a v říjnu 2024 album My Songbook, na němž Kačo vytvořil vlastní klavírní variace na písně, které ho provázely dětstvím. Najdeme mezi nimi Holubí dům, Tulácké ráno, Stánky nebo Dej mi víc své lásky.
Výraznou součástí jeho tvorby jsou také velké orchestrální projekty. Pro české předsednictví v Radě Evropské unie vytvořil skladbu Stronger Than Yesterday, která zazněla v Praze i Bruselu. V roce 2026 pak na Mezinárodním hudebním festivalu Český Krumlov premiéroval symfonickou suitu Labyrint světa a ráj srdce, inspirovanou dílem Jana Amose Komenského. O nové skladbě mluvil v červenci 2026 také v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál.
Kačo dlouhodobě žije v Los Angeles, odkud se vrací také do České republiky. V rozhovoru pro Radiožurnál v roce 2026 hovořil o tom, že chce své zkušenosti předávat mladým hudebníkům a být inspirací romské i neromské komunitě. Hudba je pro něj zároveň způsobem, jak překračovat hranice mezi různými světy.