Jeho tvář se postupně měnila, ale autorita zůstávala. Jean Gabin začínal jako mladý herec s výrazem bouřliváka, který dokázal na plátně působit zároveň drsně i romanticky. Po válce se z něj stal muž s prošedivělými vlasy a těžší postavou, později patriarcha francouzského filmu. Během více než čtyř desetiletí vytvořil desítky nezapomenutelných postav a stal se jednou z nejvýraznějších osobností francouzské kinematografie.
Jean-Alexis Moncorgé se narodil 17. května 1904 v Paříži. Vyrůstal v uměleckém prostředí – jeho rodiče působili v hudebním divadle. Sám ale původně o hereckou kariéru příliš nestál. Toužil po životě mimo showbyznys, jeho otec však měl s jeho budoucností jiné plány. V roce 1922 nastoupil do Folies-Bergère a postupně se začal prosazovat na pařížských jevištích.
Ve filmu se objevoval už na začátku 30. let. Zpočátku dostával menší role, postupně se však jeho přirozený projev a výrazná osobnost dostaly do popředí. Jak připomíná Cinémathèque française, v letech 1931 až 1935 natočil přibližně dvacet filmů. Zásadní období přišlo v druhé polovině 30. let, kdy spolupracoval s režiséry jako Jean Renoir, Julien Duvivier nebo Marcel Carné.
Právě tehdy vznikly filmy, které z Gabina udělaly hvězdu. Patří mezi ně Velká iluze, Pépé le Moko, La Bête humaine, Nábřeží mlh nebo Den začíná. Ve Velké iluzi Jeana Renoira z roku 1937 ztvárnil poručíka Maréchala, zatímco v Nábřeží mlh o rok později vytvořil jednu ze svých ikonických rolí. Jeho partnerkou byla Michèle Morganová a právě jejich setkání patří k nejslavnějším okamžikům francouzského poetického realismu.
Druhou světovou válku strávil zčásti v Hollywoodu. Natočil tam pouze dva filmy, Moontide a L’Imposteur, ale Spojené státy ho dlouhodobě neuspokojovaly. Nakonec se připojil k jednotkám Svobodné Francie a sloužil u francouzského námořnictva. Do Francie se vrátil v červenci 1945 a za svou službu obdržel vojenské vyznamenání. Cinémathèque française upozorňuje, že válka výrazně změnila také jeho vzhled – vlasy mu před návratem k filmu zbělely.
Po válce se musel vyrovnat s tím, že už nemůže hrát stejné mladé hrdiny jako ve třicátých letech. Postupně proto vytvořil nový typ postavy – zralého, sebevědomého muže, často člověka z vyšších společenských vrstev, policistu, podnikatele nebo otce rodiny. K významným filmům této éry patří Přechod přes Paříž, Maigret klade past, Maigret a případ Saint-Fiacre, Melodie podzemí nebo Opice v zimě. Ve filmu Přechod přes Paříž z roku 1956 si zahrál po boku Bourvila a Louise de Funèse.
Od 60. let už Gabin vystupoval jako respektovaný herecký veterán. Spolupracoval například s režiséry Gillesem Grangierem, Henrim Verneuillem a Jeanem Delannoyem a často dostával dialogy od scenáristy Michela Audiarda. Objevil se ve filmech Gentleman z Epsomu, Melodie podzemí, Sicilský klan, Kočka, Le Pacha, Tetovaný, Dva muži ve městě nebo Svatý rok. Jeho filmografie podle AlloCiné čítá desítky hereckých rolí.
Jean Gabin zemřel 15. listopadu 1976 v Neuilly-sur-Seine ve věku 72 let. Do posledních let zůstal výraznou součástí francouzského filmu. Z mladého představitele mužů z okraje společnosti se během kariéry proměnil v jednu z jeho největších autorit. A právě schopnost stárnout společně se svými postavami se stala jedním z nejpozoruhodnějších rysů jeho hereckého odkazu.