Tomáš Vorel patří k českým režisérům, jejichž rukopis poznáte během několika minut. Svérázný humor, groteska, nadsázka, výrazné postavy a trochu pokřivený pohled na svět – to všechno se v jeho filmech vrací už od osmdesátých let. Začínal u divadla Sklep a Pražské pětky, později natočil Kouř, Cestu z města, Gympl nebo Džob. A u řady svých filmů si přitom stoupl nejen za kameru, ale také před ni.
Tomáš Vorel se narodil 2. června 1957 v Praze. Vyrůstal v Braníku a během studia stavební fakulty ČVUT založil filmový kroužek. Právě tehdy se seznámil s Davidem Vávrou a připojil se k divadlu Sklep. Později vystudoval filmovou režii na FAMU u Václava Vorlíčka. Jeho rané krátké filmy vznikaly často ve spolupráci s lidmi kolem Sklepa a postupně vytvořily osobitý svět, který se později přenesl i do celovečerní tvorby.
V roce 1988 přišla Pražská 5, povídkový film, který proslavil tvůrčí okruh kolem stejnojmenného uměleckého hnutí. O dva roky později natočil Vorel kultovní Kouř, hořký „rytmikál totalitního věku“. Následoval Kamenný most, v němž si zahrál režiséra procházejícího tvůrčí krizí.
Vorel se následně vydal na venkov. Cesta z města z roku 2000 vyprávěla o programátorovi, který utíká před městským životem, a její volné pokračování Cesta do lesa přišlo v roce 2012. Mezitím natočil také groteskního Skřítka, satiru Ulovit miliardáře a v roce 2007 Gympl. Film o středoškolácích a graffiti se stal základem další série, na kterou navázala v roce 2014 Vejška. Filmografii Tomáše Vorla potvrzuje Czech Film Center i Česká televize.
Vorel si přitom své filmy často vyrábí téměř po svém – je nejen režisérem, ale také scenáristou, kameramanem, producentem nebo hercem. U Gymplu například zastával hned několik tvůrčích funkcí, podobně jako u řady dalších svých snímků.
Po filmu Cesta domů z roku 2021 se v roce 2025 vrátil ke svým dvěma mladým hrdinům v závěru trilogie. Film Džob znovu spojil Jiřího Mádla a Tomáše Vorla mladšího a uzavřel příběh, který začal Gymplem. iDNES v rozhovoru s režisérem připomněl, že Vorel při natáčení už přemýšlel, co by na svých starších filmech dnes udělal jinak.
Tomáš Vorel tak zůstává filmařem, který si svůj svět dlouhodobě vytváří podle vlastních pravidel – ať už se odehrává ve školních chodbách, na venkově, nebo mezi sprejery.