Aššurbanipal (biblicky Sardanapal, akkadsky Aššur báni apli), asyrský panovník sargonovské dynastie a jeden z posledních velkých králů starověkého Předního východu, přichází na svět někdy v 7. století před naším letopočtem jako syn asyrského krále Assarhaddona.
Aššurbanipalův život pro nás začíná být zajímavým v roce 672 př. n. l., kdy jej otec, král Assarhaddon, určí za svého nástupce v Asýrii. V dalších letech, ještě za otcovy vlády, se Aššurbanipal věnuje studiu – postupně se naučí číst v několika jazycích, umí psát klínovým písmem, je zběhlý v kněžských povinnostech, zároveň se věnuje i tělesnému rozvoji – Aššurbanipal je tělesně velice zdatný muž.
Po Assarhaddonově smrti v roce 669 př. n. l. se Aššurbanipal v roce 668 př. n. l. ujímá moci.
Během své vlády vede Aššarbanipal velké množství válek – v Egyptě, který nakonec v roce 665 př. n. l. ztrácí, v Elamu, který se po bojích s Aššurbanipalovými vojsky rozpadne na tři části, vazalsky podřízené asyrskému králi a především s Babylónií, kde bojuje proti koalici, vedené jeho nevlastním bratrem Šamaššumukínem (Šamaš-šuma-ukin) – v roce 648 př. n. l. nakonec Aššurbanipal proti Babylónu vytáhne a porazí jej – Šamaššumukín pak v obleženém Babylónu spáchá sebevraždu.
Král Aššurbanipal je znám ale nejen jako vojevůdce, je znám, a to mnohem více, i jako zakladatel první systematicky tříděné knihovny, kterou je knihovna v Ninive – tady Aššurbanipal shromáždí na dvacet pět tisíc klínových tabulek, které popisují tehdejší vědění z astronomie, psychologie, dějepisectví a mnoha dalších vědních oborů.
Kromě toho obsahuje knihovna v Ninive i mnoho cenných literárních památek – nejvýznamnější z nich je patrně slavný „Epos o Gilgamešovi“.
V zásadě se dá říci, že Aššurbanipalova ninivské knihovna je hlavním a zásadním pramenem poznání písemnictví starověkého Předního východu.
Aššurbanipal umírá v roce 626 př. n. l., po jeho smrti moc Asýrie v oblasti začíná zprudka klesat.