Životopisy online – osobnosti, celebrity

Martina Sáblíková, česká rychlobruslařka a jedna z nejúspěšnějších českých sportovkyň posledních několika let, mistryně světa, Evropy a olympijská vítězka z letošních (2010) olympijských her v kanadském Vancouveru, se narodila 27. května roku 1987 v Novém Městě na Moravě.

Sportu se Sáblíková věnuje od dětství – na základní škole se věnuje nejprve basketbalu (BK Žďár nad Sázavou), jako jedenáctiletá se pak poprvé setkává s Petrem Novákem (jako účetní pro něj pracuje její matka), svým rychlobruslařským trenérem a někdejším rychlobruslařem, který tehdy zakládá Bruslařský klub Žďár – společně s dalšími dětmi Sáblíková trénuje na přírodní rychlobruslařské dráze ve Svratce (umělá dráha v České republice doposud nebyla vybudována), letní přípravu pak tvoří jízda na bruslích kolečkových, rychlobruslařský grif Sáblíková získává i pomocí speciálního „klouzacího“ prkna, na kterém piluje doma rychlobruslař­ský skluz.

V roce 2002 se Martina Sáblíková poprvé účastní velkých mezinárodních závodů – na mistrovství světa v rychlobruslení juniorů v italském Collalbu ale končí hluboko v poli poražených.

Ve stejném roce se začíná Sáblíková pravidelně účastnit závodů Světového poháru, končí opět nicméně v poli poražených.

V roce 2003 se Sáblíková poprvé účastní světového šampionátu dospělých (v německém Erfurtu), ani tady ovšem není její umístění lichotivé, končí na 36. místě.

Poprvé na sebe začíná Martina Sáblíková coby rychlobruslařka, se kterou se musí počítat, upozorňovat v roce 2005 – o rok později pak na mistrovství Evropy zaznamenává první významné úspěchy – ve víceboji je čtvrtá, přičemž vítězí v závodě na 1500 m a v závodě na 3000 m končí třetí.  Ve stejném roce (2006) na olympijských hrách v Turínu Sáblíková končí těsně pod medailovými pozicemi (je jednou sedmá a jednou čtvrtá).

Rok 2007 je v rychlobruslení rokem Sáblíkové – stává se poprvé celkovou vítězkou Světového poháru, získává zlaté medaile z mistrovství Evropy i mistrovství světa, zároveň několikrát posune hranice světových rychlobruslařských rekordů.

V současné době je Martina Sáblíková jednou z nejúspěšnějších českých sportovkyň, a to navzdory tomu, že její sportovní disciplína nemá v České republice na růžích ustláno – Sáblíková ale ukazuje, že když se chce, jdou všechny překážky stranou – výsledkem jsou pak dvě zlaté a jedna bronzová medaile z letošních olympijských her v kanadském Vancouveru. 

Jaromír Jágr, jeden z nejlepších českých hokejistů historie a výrazná osobnost severoamerické NHL posledních 15 let, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu, olympijský vítěz z Nagana 1998 a bronzový medailista z MS 1990,  pravé křídlo, nosící na zádech na památku okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 číslo 68, přichází na svět jako syn Anny a Jaromíra Jágrových ve středočeských Hnidousích nedaleko Kladna – na rodinném statku pak Jágr vyrůstá (co se týče sourozenců, Jágr má starší sestru Jitku).

Hokejová kariéra Jaromíra Jágra začíná někdy v Jágrových třech letech – tehdy poprvé Jágr stojí na bruslích. Postupně Jágr prochází na Kladně několika žákovskými kategoriemi, v dorosteneckém věku pak z PZ Kladno přestupuje do týmu Poldi Kladno, jako šestnáctiletý pak již hraje českou hokejovou extraligu. Ne na dlouho, po dvou letech (v nichž odehraje 90 zápasů a vstřelí nevídaných 77 gólů) Jágr Československo opouští a odchází do NHL. Ještě před svým odchodem Jágr, společně s dalšími dravými mladíky (Robert Holík, Robert Reichel), získává na MS v Itálii 1990 bronzové medaile.

V roce 1990 je Jágr draftován (jako celkově pátý hráč draftu) týmem NHL Pittsburgh Pinguins, hned v první sezóně 1990/91 se pak Jágr za pomoci Jiřího Hrdiny ukáže ve výtečné formě – sezónu končí ve výběru nejlepších nováčků sezóny, jeho skóre je 57 bodů (27 branek a 30 přihrávek). A jako by toho nebylo dost, získává Jágr s Tučňáky ve své první sezóně v NHL Stanley Cup (stejně tak jej získá i o rok později).

V  dalších sezónách Jágrova hokejová sláva roste, v první polovině devadesátých let se postupně propracovává mezi největší osobnosti NHL – v roce 1995 pak poprvé vyhraje kanadské bodování základní části NHL a získává tak jak první Evropan v historii NHL ceněnou Art Ross Trophy (tu získá ještě čtyřikrát mezi lety 1998 –2001).

Po odchodu Jágrova pittsburghského spoluhráče M. Lemiuxe z NHL v roce 1996 se Jágr stává největší osobností nejen Pittshurgh Penguins, nýbrž celé NHL – v roce 1998 získává Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže, mezi lety 1998 – 2001 pakpak pro sebe získává Art Ross Trophy. NHL nemá jasnější hvězdu, nicméně Tučňákům se nedaří zopakovat famózní klubové úspěchy ze začátku devadesátých let – zisk Stanley Cupu je v nedohlednu.

V roce 1998 se Jaromír Jágr dočká svého největšího reprezentačního úspěchu, když se tým České republiky stává na olympijských hrách v Naganu 1998 (turnaje se účastní i hráči z NHL) olympijským vítězem. Jaromír Jágr se poté účastní (jako kapitán týmu) i dalších olympijských her v americkém Salt Lake City, tým ale na medaile nedosáhne.

V roce 2001 Jaromír Jágr Pittsburgh Pinguins opouští a přestupuje do týmu Washington Capitals, kde nicméně nenaváže na své největší úspěchy, nicméně zachovává si i zde svůj vysoký herní standard, v roce 2004 pak Jágr přestupuje do týmu New York Rangers, kde  působí do roku 2008, kdy přestupuje do ruské ligy. 

Bibliografie:

• Pavel Loněk: Jaromír Jágr – Hledání nebe (koupit v knihkupectví Eruditus.cz)

Roger Federer, švýcarský tenista (jeden z nejúspěšnějších hráčů tenisové historie vůbec, šestinásobný vítěz Wimbledonu a druhý tenista v historii bílého sportu (prvním byl švédský tenista Mats Wilander), který dokázal v jedné sezóně vyhrát tři turnaje Grand Slamu, se narodil 8. srpna 1981 ve švýcarské Basileji v rodině Roberta a Lynetty Federerových.

Tenisu se Federer věnuje od prvních krůčků – jako tříletý poprvé drží tenisovou raketu v ruce, soustavně se tenisu začíná věnovat ještě v předškolním věku, jako šestiletý. Kromě tenisu se věnuje závodně i fotbalu, tenis získává definitivní přednost v roce 1993.

První výrazný tenisový úspěch Federer zaznamenává v roce 1995, kdy se stává národním šampionem Švýcarska a kdy začíná trénovat ve Swiss National Tennis Center v Ecublens.

O rok později vstupuje Federer na mezinárodní tenisovou scénu (juniorský okruh ITF). V roce 1998 Roger Federer vyhrává Federer wimbledonskou juniorku a záskává prestižní Orange Bowl, poté již vstupuje do světa profesionální tenisu – zúčastňuje se prvních turnajů okruhu ATP.

V roce 2000 se Roger Federer účastní olympijských her v Sydney, kde končí na čvrtém místě, ve stejném roce se také probojuje do finále dvou turnajů série ATP, a to v rodné Basileji a Marseille.

Prvního vítězství na okruhu ATP se Federer dočká o rok později, když zvítězí na turnaji v italském Miláně, výrazně se též uvede v Davis Cupu, především díky jeho vítězstvím Švýcaři senzačně poráží tým USA. Rok 2001 je také posledním rokem, kdy není Roger v první desítce žebříčku ATP (končí třináctý).

Další dva roky jsou ve znamení Federerova postupu žebříčkem vzhůru (v roce 2003 poprvé získává wimbledonský titul), od roku 2004 pak Federer patří mezi největší esa současného tenisu – stává se mužem číslo jedna žebříčku ATP, vyhrává tři Grand Slamy ze čtyř, získává celkem 11 turnajových vítězství.

Od roku 2004 Roger Federer vládne světovému tenisu – jeho prohry jsou překvapením, jeho zápasy bývají chápány jako předem jasné. Roger Federer je unikum – šest titulů z Wimbledonu, patnáct titulů z turnajů Grand Slam (jako šestý hráč tenisové historie má titul ze všech turnajů Grand Slamu), nejdelší čas, strávený na pozici světové tenisové jedničky, v historii (237 týdnů bez přestávky) – to je Roger Federer, tenista, který toho má zcela jistě ještě hodně co říci.

Co se týče soukromé sféry, Roger Federer, fenomenální švýcarský pravoruký tenista, mající přezdívky jako švýcarský Express či  Shredderer, je ženatý s bývalou tenistkou (Čechošvýcarkou) Monikou Vavrinecovou a je otcem dvou dětí (dvojčat). 

Lewis Hamilton (celým jménem Lewis Carl Hamilton Davidson), jedna z největších nadějí současného motoristického světa (psáno 2008) a pilot formule 1, soutěžící za stáj McLaren Mercedes, přichází na svět 7. ledna roku 1985 ve Stevenage, Hertfordshire ve Velké Británii v rodině, jejíž předci (prarodiče z otcovi strany) přišli do Británie z Granady – své jméno Hamilton získává po Carlu Lewisovi, slavném americkém atletovi.

Motoristickému sportu se Hamilton věnuje od dětství -  v šesti se poprvé sveze na motokáře, v osmi je pak už motokárovým závodníkem (ve své první sezóně se stává britským šampiónem ve třídě Kadet), jako devítiletý se pak setkává s šéfem stáje formule 1 Ronem Davisem, kterému po vítězství v závodě motokár řekne, že za jeho tým by chtěl jednou závodit – kdo ví, zda tehdy Lewis Hamilton tuší, že se jeho slova jednou stanou skutečností.

V letech 1993–1996 Lewis Hamilton bojuje v motoristických (motokárových) soutěžích začínajících jezdců -  v roce 1997 závodí Hamilton v seriálu soutěží Junior Yamaha, o rok později pak úspěšně bojuje v seriálu Junior Intercontinental A (v této sérii Hamilton závodí ještě i v roce 1999). V roce 2000 Lewis Hamilton přechází do Formule A, kde se stává motokárovým mistrem Evropy a vítězem Světového poháru, o rok později pak do Formule Super A – jen pro zajímavost, za Hamiltonovu stáj TeamMBM.com závodí ve stejné době další z vycházejících hvězd soudobé Formule 1, a to Nico Rosberg.

V roce 2001 Lewis Hamilton začíná působit v britské formuli Renault, ve své první sezóně v této soutěži končí pátý – o rok později (jezdí za tým Manor Motorsport) končí třetí, v roce 2003 v seriálu formule Renault Lewis Hamilton vítězí. Ve stejném roce se Hamilton poprvé účastní závodů Formule 3 -  první závody se mu příliš nevydaří, v sezóně 2004 pak končí celkově na pátém místě, když se mu podaří vyhrát jeden závod. V roce 2004 pak Hamilton poprvé testuje vůz F1 pro stáj McLaren Mercedes.

Přestupní stanicí do světa formule 1 se pro Hamiltona stává sezóna 2006, kdy tento nadějný závodník tmavé pleti působí  v soutěži GP2 v barvách týmu ART Grand Prix – hned ve své první sezóně v této soutěži Hamilton vítězí – brzy poté je pak Lewis Hamilton vybrán jako druhý jezdec na úkor španělského pilota Pedro de la Rosy (vedle úřadujícího mistra světa Fernanda Alonsa) týmu McLaren pro ročník 2007 Formule 1.

Hned ve své první sezóně ve Formuli 1 (sezóna 2007) patří Lewis Hamilton mezi nejlepší jezdce – na konci sezóny pak končí na nečekaném deuhém celkovém místě -  čtyřikrát zvítězí ve Velké ceně, šestkrát si vyjede tzv. pole-position, celkově dvanáctkrát stojí na stupních vítězů a je zároveň historicky nejmladším závodníkem, který kdy vedl v průběhu celkového pořadí F1. Vypadá to tedy, že formulový sport nachází v osobě Lewise Hamiltona nového Michaela Schumachera? Nechme se překvapit…

Petr Čech, 196 cm vysoký český fotbalový brankář, člen reprezentačního výběru, a v současnosti jeden z nejlepších fotbalových brankářů světa a hráč anglického velkoklubu FC Chelsea, přichází na svět 20. května roku 1982 v Plzni.

S fotbalem začíná Čech jako sedmiletý v plzeňské Viktorii(dříve Škoda Plzeň) na postu útočníka – do fotbalové brány se  poprvé postaví jako desetiletý, třem tyčím pak zůstane věrný už natrvalo: když se pak Petr Čech ve 14 letech vytáhne ze 180 cm na 196 cm tělesné výšky, je zřejmé,  že rozhodnutí vyměnit kopačky útočníka za brankářské rukavice bylo správné.

Do roku 1999 Petr Čech působí v plzeňské Viktorii (zároveň je členem reprezentačních kádrů dorosteneckých věkových kategorií), v roce 1999 pak manažer Pavel Paska zařídí Čechův přestup do týmu nováčka české ligy, tedy do týmu FK Chmel Blšany – v dresu chmelařů Petr Čech stráví dvě sezóny (v lize debutuje jako sedmnáctiletý v utkání s pražskou Spartou na Letné), v té první se na hřišti příliš neobjevuje, v té druhé je pak již jasnou brankářskou jedničkou blšanských.

V roce 2001 Petr Čech obléká rudý dres fotbalistů z pražské Letné – jeho přestup z Blšan stojí Spartu 20 milionů korun. I do Sparty Čech přichází na post brankářské dvojky, nicméně neúspěšný vstup týmu do ligy donutí trenéra Hřebíka k hráčským rošádám – Petr Čech dostává šanci a tuto šanci beze zbytku využije – celých 903 minut nepustí do své branky jediný gól. Začíná být zřejmé, že Petr Čech je opravdu výjimečný brankářský talent…

V roce 2002, po mimořádném úspěchu české reprezentace do 21 let na mistrovství Evropy ve Švýcarsku (lvíčata získávají zlaté medaile) se o Petra Čecha (brankářskou jedničku týmu), začínají zajímat zahraniční kluby, včetně těch nejslavnějších. Nakonec Petr Čech přestoupí do francouzského  Stade Rennes FC – zde pak Petr Čech vyzrává v jednoho z nejlepších fotbalových brankářů planety.

Po dvou letech pak přichází nabídka, která se neodmítá -  o Petra Čecha, který předtím s českou reprezentací jako brankářská jednička projde kvalifikací mistrovství Evropy i pavoukem závěrečného turnaje až k bronzovým medailím (2004, Čech je zároveň vyhlášen nejlepším brankářem turnaje) a stane se nejlepším brankářem francouzské ligy (2004), má zájem londýnská FC Chelsea – celý přestup se domluví na začátku roku 2004 (Čech podepisuje smlouvu na pět let, jeho cena je téměř půl miliardy korun), na Stamford Bridge, kde FC Chelsea sídlí, začíná trénovat v polovině roku.

V Chelsea se Petr Čech uvede impozantně – ve své první sezóně hned vytvoří rekord Premier League v počtu minut s neinkasovanou brankou (1025 minut), s Chelsea získá ligový titul (ten pak získá s týmem ještě v roce 2006) a vítězství v Anglickém poháru, je zařazen do All stars týmů anglické Premier League a Ligy mistrů 2004/2005, je zvolen nejlepším brankářem světa a českým Fotbalistou roku.

Rok 2006 je ve fotbalové kariéře Petra Čecha rokem do jisté míry zlomovým – co se týče sportovní stránky věci, nedaří se Čechovi (a celé reprezentaci) na fotbalovém MS v Německu (tým nepostoupí ze základní skupiny), mnohem více ale do Čechova života zasáhne vážné zranění hlavy, které utrpí 14. října 2006 hned na začátku utkání s klubem Reading FC v Premier League po nešetrném zákroku Steve Hunta – výsledkem je fraktura lebeční kosti a nejistota, zda Čech ještě někdy vyběhne na fotbalový trávník.

Vše nakonec dopadne dobře, jedinou vzpomínkou na  zranění je pak ragbyová přilba, kterou Petr Čech při utkáních nosí, jeho kariéra se i nadále slibně rozvíjí – v sezóně 2006/2007 získává s Chelsea Carling Cup a FA Cup, s reprezentačním týmem pak úspěšně projde kvalifikací na mistrovství Evropy 2008 (kde tým vypadne v základní skupině). V roce 2008 se Petr Čech stává i otcem dcery Adélky (její matkou je Martina Čechová, rozená Dolejšová, s níž se Čech žení v roce 2003).

Bibliografie:

• Petr Čermák: Petr Čech – fotbalista (koupit v knihkupectví Eruditus.cz)