Josef Václav Myslbek, český sochař,
jedna z nejvýznamnějších osobností českého
moderního sochařství vůbec (lze jej považovat za jeho
zakladatele), přichází na svět 20. června roku 1848 v Praze v rodině
malíře pokojů.
V mládí se Myslbek učí sochařskému umění u T. Seidana (v letech 1864–66), poté pokračuje ve studiích v ateliéru sochaře V. Levého (1867–1870) – zároveň J. V. Myslbek studuje v letech 1868–72 pražskou Akademii výtvarných umění (u T. Trenkwalda).
V letech 1872–73 pak Josef Václav Myslbek absolvuje krátkou studijní cestu do Německa (působí v Drážďanech u E. J. Hähnela).
Po návratu do vlasti se Josef Václav Myslbek připojuje aktivně ke skupině umělců, podílejících se na výstavě a výzdobě budovy pražského Národního divadla (později pak tato skupina bude označována jako generace Národního divadla) – hlavními (sochařskými) Myslbekovými počiny v Národním divadle se stávají „Zpěvohra“ a „Činohra“ na bočním portálu fasády.
Od roku 1885 pak J. V. Myslbek působí jako profesor na pražské Uměleckoprůmyslové škole, v roce 1896 se pak stává profesorem na Akademii výtvarných umění tamtéž – zde mezi jeho významné žáky patří mimo jiné J. Štursa (na Akademii pak Josef Myslbek působí až do roku 1919, kdy odchází do důchodu).
Co se týče Myslbekova sochařského díla, to je již od svých počátku ovlivněno klasicismem, novorenesancí a antikou, vliv na Myslbeka má i secese – myšlenkově přitom Josef Václav Myslbek vychází z idejí českého národního obrozenectví, zásadní vliv na něj má přitom tvorba malíře J. Mánese – stejně jako on na malířském plátně, i Myslbek vytváří typy českých bájných hrdinů (vliv na něj mají „nalezené“ „Rukopisy“) i skutečných osobností české minulosti: postupně tak vznikají sochy jako „sv. Vojtěch“ (viz sv. Vojtěch) , „sv. Ludmila“ (viz sv. Ludmila) či „Jan Žižka“ (viz Jan Žižka), pro pražský Palackého most pak vznikají sousoší „Lumír a Píseň“, „Libuše a Přemysl“, „Záboj a Slavoj“ a „Ctirad a Šárka“.
Idealizovaná, z bájí a historie vycházející tvorba je ale jen jednou ze dvou tváří díla J. V. Myslbeka – tou druhou jsou díla realistická (tzv. monumentální realismus), díla, v nichž Josef Václav Myslbek uplatňuje zásady klasické harmonie – tak vznikají díla „Kardinál Schwarzenberg“, jež je oceněno Zlatou medailí na Světové výstavě v Paříži (socha je umístěna v chrámu sv. Víta {viz sv. Vít} na Pražském hradě), „Humanita“ či „Oddanost“. Vrcholem Myslbekovy monumentálně realistické tvorby je pak jezdecká socha sv. Václava (viz sv. Václav), umístěná na pražském Václavském náměstí – Myslbek na tomto díle pracuje přes třicet let, dokončeno je v roce 1918.
Z další tvorby J. V. Myslbeka je třeba vyzdvihnout jeho tvorbu portrétistickou – Myslbek je autorem sochařských portrétů mnoha významných osobností 19. století – kromě již zmíněného kardinála Swarzenberga je autorem portrétů např. F. Palackého, J. Hlávky atd., významné místo v Myslbekově tvorbě mají i pomníky, z nichž nejznámější jsou nejspíše pomník K. H. Máchy na pražském Petříně a pomník F. L. Riegra v Pražským Riegrových sadech.
Josef Václav Myslbek, zakladatel moderního českého sochařství a jedna z jeho nejvýznamnějších osobností, umírá v Praze 2. června roku 1922.
Alfons Mucha, český malíř, grafik a
návrhář, nejvýznamnější malířské
osobnost evropské secese (někdy se také
evropská výtvarná secese nazývá Le style
Mucha) a jedna z určujících osobností českého
malířství, přichází na svět 24. července roku 1860 v Ivančicích
u Brna.
Amedeo Modigliani,
italský malíř a sochař
židovského původu, tvůrce osobitého expresívního stylu, založeného na
čisté kresbě, přichází na svět 12. července roku 1884 v italském
Livornu.
Mistr vyšebrodského oltáře, český malíř
(jeho vlastní jméno není známo, je pojmenováván podle
svého nejznámějšího díla, kterým je devět tabulí {deskových obrazů},
zobrazujících výjevy ze života Ježíše Krista a vytvořených
v cisterciáckém klášteře v jihočeském Vyšším Brodě), jedna
z významných osobností evropského
malířství období klasické gotiky, žije ve 14. století
(jako malíř působí nejspíše někdy mezi lety 1340–60).
Mistr Krumlovské madony, (pravděpodobně)
český sochař, nejvýznamnější představitel
tzv. krásného slohu v českém gotickém sochařství, žije
někdy mezi druhou polovinou století čtrnáctého a první polovinou století
patnáctého – umělecky činný je přitom přibližně mezi roky
1390–1400.