Kníže Spytihněv II., příslušník přemyslovské knížecí dynastie na českém trůně, nejstarší syn knížete Břetislava I. (viz Břetislav I.) a Jitky ze Schweinfurtu (viz Jitka ze Schweinfurtu), je jako devítiletý chlapec poslán jako rukojmí do Německa, aby byl po nezdařeném vpádu císaře Jindřicha III. do Čech propuštěn.
Od svého otce pak dostává Spytihněv do správy Žatecký úděl a po jeho smrti, v roce 1055, se stává českým knížetem – a jak praví Kosmas (viz Kosmas), jeho prvním státnickým činem je vypuzení všech Němců z Čech. Tento údaj je však třeba, jako mnoho z Kosmových tvrzení, brát s rezervou, protože je také pravda, že kníže Spytihněv II. přivádí do Čech, do sázavského kláštera, německé mnichy, zatímco původní slovanské řeholníky vypuzuje.
Kníže Spytihněv II. vládne českým zemím tvrdou rukou – ruší moravské úděly, obsazuje je a své bratry Konráda a Otu odvádí do Prahy, kde pak na jeho dvoře musejí přebývat.
Spytihněv II. má vůbec nepřátelský vztah k mladším bratrům a k matce – ta před ním dokonce se synem Vratislavem (viz Vratislav II.) prchá do Uher. Pouze k nejmladšímu bratrovi Jaromírovi, budoucímu pražskému biskupovi, chová sympatie.
Spytihněv II. navazuje za své vlády přátelské vztahy s papežskou kurií a papež Mikuláš II. mu za roční poplatek 100 hřiven stříbra dovoluje, aby při slavnostních příležitostech nosil biskupskou mitru, kterou mu sám pošle.
V roce 1057 zakládá Spytihněv II. kolegiální chrám v Litomyšli a roku 1060 pak začíná s rozsáhlou přestavbou chrámu sv. Víta (tzv. Spytihněvova bazilika) (viz sv. Vít) na Pražském hradě.
Kníže Spytihněv je ženat s Hiddou Wettinskou, s níž má syna Svatobora a dceru, jejíž jméno se do dnešních časů nedochovalo.