Břetislav I., český kníže z rodu Přemyslovců v letech 1034-55, přezdívaný pro své skutky „český Achilles“ (takto ho přezdívá již Kosmas {viz Kosmas}), přichází na svět (nejspíše) někdy v roce 1002 jako nemanželský syn českého knížete Oldřicha (viz Oldřich) a jeho družky a pozdější druhé ženy Boženy.
V mládí dostává budoucí kníže Břetislav I. od svého otce do správy Moravu (ta je kolem roku 1019 Oldřichem znovupřipojena k českým zemím). V roce 1021, pak dochází k události, která v dějinách českých panovnických rodů není často k vidění – Břetislav, který jako nemanželský knížecí syn nemá mnoho příležitostí ke sňatku se ženou urozeného původu, unáší z kláštera ve Schweinfurtu dceru bavorského vévody Jindřicha z rodu Babenberků Jitku (též Judita či Guta) – Jitka (viz Jitka ze Schweinfurtu) se pak stává jeho ženou.
Po smrti knížete Oldřicha je pak Břetislav , který je vedle otcova bratra Jaromíra (viz Jaromír) jediným žijícím mužským příslušníkem přemyslovského rodu v té době, právě na Jaromírův popud dosazen na český knížecí trůn.
V prvním letech své více než dvacetileté vlády kníže Břetislav I. úspěšně rozšiřuje své panství na úkor sousedního Polska – v roce 1038 obsadí Krakov, v roce 1039 pak dobude Hvězdno, odkud pak přenáší do Čech ostatky sv. Vojtěcha (viz sv. Vojtěch).
Ve Hvězdně pak Břetislav I. vyhlašuje tzv. Hvězdenská (též Břetislavova) statuta, nejstarší (český) zemský zákoník.
Břetislavova snaha o podmanění Polska a vybudovaní silného státu ve střední a východní Evropě ale narazí na odpor římskoněmeckých panovníků – již v roce 1040 vytáhne proti českým zemím římskoněmecký král Jindřich III., a přestože je Břetislavem I. v bitvě u Brodku (poblíž Kdyně na Šumavě) nejprve poražen, nakonec nad českým knížetem slaví vítězství, když jeho vojska o rok později (1041) přitáhnou až k Praze.
Po této druhé Jindřichově výpravě je pak Břetislav I. donucen se římskoněmeckému králi poddat, po zbytek své vlády pak bude již stát po jeho boku – společně s Jindřichem III. pak v letech 1042,1043,1045 a 1051 bojuje v Uhrách.
V domácí politice kníže Břetislav I, kromě vydání svého zákoníku, úspěšně řeší otázku nástupnictví na českém knížecím stolci, když v roce 1054 vydává tzv. Břetislavův seniorátní (stařešinský) zákon, podle kterého se má stát českým knížetem vždy nejstarší mužský člen přemyslovské dynastie, mladší členové pak mají vládnout jednotlivým zemským údělům.
Břetislav I. je za svého života ženatý s již zmíněnou Jitkou ze Schweinfurtu, s níž má pět synů: Spytihněva (viz Spytihněv II.), Vratislava (viz Vratislav II.), Konráda, Jaromíra a Otu.
Břetislav I. umírá 10. ledna roku 1055 na hradě Chrudim během tažení do Uher, jeho ostatky jsou umístěny v kostele sv. Víta (viz sv. Vít) na Pražském hradě (v roce 1373 jsou pak přeneseny do nově postaveného chrámu sv. Víta tamtéž).