Jan Amos Komenský (lat. Comenius), český pedagog, teolog, filozof, sociální a náboženský myslitel a spisovatel, kněz a poslední biskup Jednoty bratrské (od roku 1648), přichází na svět 28. března roku 1592, a to buď v Nivnici nebo v Uherském brodě.
V mládí Komenský studuje na přerovské Bratrské Akademii ( letech 1608-11), fungující pod ochranou Karla ze Žerotína, poté (v letech 1611-13) studuje na kalvínsky orientované Akademii v Herbornu, aby nakonec krátce (1614) pobyl na univerzitě v Heidelbergu, kde v lednu roku 1614 kupuje od vdovy po profesoru matematiky Christmannovi rukopis epochálního Kop ernikova (viz Mikuláš Kopernik) spisu „De revolutionibus orbium coelestium“.
Po studiích se stává Jan Amos Komenský správcem přerovské bratrské školy ( na níž předtím studoval). V této době, v letech 1614-18, Komenský koncipuje své první, historické a encyklopedické, spisy.
V letech 1618-21 vede J. A. Komenský bratrskou školu a stojí v čele bratrského sboru ve Fulneku, který pak v (patrně) roce 1622 opouští – následující léta, léta 1622-27, jsou pak v Komenského životě léty nejtěžšími: v období pronásledování nekatolíků po porážce českých stavů po bitvě na Bílé hoře ztrácí Jan Amos Komenský své nejbližší (umírá jeho žena a dvě děti) a žije ve vlasti jako psanec.
Úkryt nachází až na brandýském panství Karla st. ze Žerotína (viz Karel st. ze Žerotína), kde koncipuje své kontemplativní literární texty, především pak „Labyrint světa a ráj srdce“, sociálně alegorické a kritické dílo.
V roce 1628 Jan Amos Komenský vlast navždy opouští – uchyluje se do polského Lešna, kde píše své zásadní pedagogické spisy, jako např. spis „Velká Didaktika“ (Didaktika Magna), a též svá díla pansofická (např.„Prodromus pansophiae“). Právě pro svou pansofii (pansofie=“všemoudrost“, tj. sjednocení veškerého vědění lidstva na jediném základě) se ale Jan Amos Komenský dostává v Lešně do konfliktu se svými konzervativními souvěrci, kteří jej obviňují z kažení mládeže, kterou vzdělává na lešeňském gymnáziu a ze zatemňování křesťanské moudrosti pohanským věděním.
V letech 1941-42 působí Jan Amos Komenský v Anglii, kam je pozván představiteli anglického revolučního parlamentu, v roce 1642 vstupuje do služeb rodiny de Geerů, kteří pak Komenského budou finančně podporovat až do jeho smrti.
V letech 1642-1648 působí Jan Amos Komenský ve Švédy ovládaném severopolském, pruském Elblagu, kde má za úkol reformovat provést reformu školství. V letech 1644-1645 se Jan Amos Komenský účastní mírových rozhovorů (je stále třicetiletá válka) mezi zástupci katolíků, luteránů a kalvinistů v Toruni.
Zhruba v této době začíná pracovat na svém hlavním díle, a to na díle „Všeobecná porada o nápravě věcí lidských“ (De rerum humanarum emendatione consultatio catholica). Uzavření vestfálského míru roku 1948, které mu nedává naději na návrat do vlasti, a smrt druhé manželky téhož roku pak v Komenském vyvolají pocity beznaděje – vyjádří ho ve spise „Kšaft umírající matky jednoty bratrské“.
Poté Jan Amos Komenský opět krátce pobývá v Lešně (v letech 1648-1650) – pak pobývá několik roků (1650-54) v sedmihradském Blatném potoku (Sárospatak), kde má opět za úkol zreformovat místní školství.
Po dalším krátkém pobytu v Lešně (1654-1656, kdy je Lešno vypáleno), odcházín Jan Amos Komenský do Amsterodamu, kde pak žije příštích čtrnáct let a kde v letech 1656-1657 vycházejí jeho sebrané didaktické spisy pod názvem „Opera didactica omnia“. V letech 1665-70 si píše Komenský, kromě jiného, též svůj „myslitelský deník“ ( „Clamores Eliae“, rukopis byl jako Komenského rukopis identifikován až v šedesátých letech 20. století), v němž se pozoruhodným způsobem dovršuje vývoj jeho myšlení.
Komenského význam je obrovský, stejně jako jeho tvorba – Jan Amos Komenský spojuje domácí reformační tradici s evropským náboženským a filosofickým myšlením (J. Böhme, M. Kusánský, T. Bacon aj.), jeho dílo je hluboce humanistickou odpovědí na problémy tehdejší společnosti, sužované třicetiletou válkou, na národní tragédii, počínající porážkou na Bílé hoře, i na osobní, niterné zkušenosti z exulantského života.
Komenského myšlenkový vývoj lze přitom rozčlenit do zhruba tří hlavních etap, jež se od sebe liší pojetím světa a člověka. V období prvém (přibližně 1614-1622) Komenský pojímá svět jako divadlo. Hlavním dílem tohoto období je spis „Theatrum universitatis rerum“. Druhé období Komenského myšlenkového vývoje, léta 1622-27 je charakteristické tím, že Jan Amos Komenský pojímá svět jako labyrint („Labyrint světa a ráj srdce“).
Ve svém třetím myšlenkovém období (1628-70) pak Jan Amos Komenský chápe svět jako dílo nápravy a člověk již není nahlížen ani jako divák v divadle světa ani jako matený poutník v labyrintu světa, nýbrž jako zásadní účastník na jeho základní reformě. Hlavním dílem tohoto období je „Všeobecná rozprava o nápravě věcí lidských“.
Jan Amos Komenský svoji tvorbou usiluje o sjednocení veškerého vědění lidstva na pansofickém základě, příkladem čehož je již zmíněné hlavní filosofické Komenského dílo, a to „Všeobecná porada o nápravě věcí lidských“ (toto dílo je v úplnosti nalezeno v rukopise až v roce 1935).
Ve „Všeobecné poradě“ Jan Amos Komenský pojednává o „lidských věcech, … o jejich narušení a o možnosti všeobecného osvícení“. Na základě novoplatónské emanační teorie zde dělí svět na čtyři stupně (čtyři pansofické světy) – sestupně od světa možného, přes svět archetypů a svět andělský až po upadlý svět hmotný , který je iniciován stvořením tří principů: hmoty, ducha a světla (materia, spiritus et lux), jejichž vzájemným prostupováním a interakcemi vzniká stupnice vždy vyšších forem jsoucna – elementy, páry, nerosty, rostliny, živočichové a člověk.
Tento vzestupný proces nazývá Komenský „dílem přírody“(opus naturae). Člověk, jakožto vrchol rozvoje přírody, je pak spolutvůrcem dalších tří pansofických světů – světa tvorby (mundus artificialis), světa morálního (mundus moralis) a světa duchovního (mundus spiritualis), který je předstupněm posledního světa pansofického, světa věčného (mundus aeternus), v němž se vše vrací zpět k Bohu.
Co se týče Komenského díla pedagogického, hlavním Komenského požadavkem didaktickým je přirozenost, tj. požadavek, aby se výchova vzdala násilných metod a respektovala přirozený vývoj dítěte.
V didaktickém díle „Brána jazyků otevřená“ (Janua linguarum reserata) se Jan Amos Komenský opět pokouší o sjednocující pohled na lidské vědění. Dalšími Komenského didaktickými spisy jsou „Svět v obrazech“ (Orbis sensualium pictus) a „Škola hrou“ (Schola ludus). Ve „Velké didaktice“ (Didactica Magna) Komenský vypracovává ucelený systém školské soustavy, mimo jiné utváří typologii vyjadřující přirozené rozdíly mezi dětmi, rozdíly, které má a musí vychovatel respektovat.
Jan Amos Komenský, jeden z největších pedagogů Evropy všech dob a pozoruhodný filozof a teolog umírá 15. listopadu roku 1670 v Amsterodamu, poblíž kterého, v Naardenu, je pak pohřben.