Masakr v Babím Jaru je jednou z nejtemnějších kapitol druhé světové války a holokaustu. Odehrál se ve dnech 29. a 30. září 1941 na okraji ukrajinského Kyjeva, v rokli zvané Babí Jar. Během těchto dvou dnů bylo v rámci německé okupace Kyjeva zavražděno přes 33 000 kyjevských Židů.
Historické pozadí
Po vypuknutí operace Barbarossa (německé invaze do Sovětského svazu v červnu 1941) německá armáda postupovala rychle a v září 1941 dobyla Kyjev, tehdy součást Sovětského svazu. Kyjev měl před válkou velkou židovskou komunitu, která čítala přibližně 160 000 lidí. Po obsazení města začaly represivní akce proti Židům.
Napětí vzrostlo, když došlo k několika výbuchům v Kyjevě, které Němci přičítali sovětským partyzánům. Němečtí vojáci se rozhodli k pomstě na židovské populaci, přestože většina kyjevských Židů neměla s explozemi nic společného.
Průběh masakru
Rozkaz k hromadné popravě Židů v Kyjevě vydala německá SS ve spolupráci s Einsatzgruppen (mobilními popravčími jednotkami, které následovaly německou armádu na východní frontě a zabíjely civilisty, především Židy). Německé úřady v Kyjevě vydaly oznámení, že se všichni Židé musí 29. září dostavit na určité místo ve městě, a byli varováni, že pokud neuposlechnou, budou zastřeleni.
Židé, často celé rodiny, přicházeli na místo určení v domnění, že budou převezeni někam mimo město. Mnozí s sebou nesli své osobní věci, což ještě umocnilo iluzi, že je čeká přesídlení. Když dorazili k Babímu Jaru, byli postupně odváděni do rokle, kde byli naháněni do menších skupin. Tam museli svléknout oblečení a postupně byli popravováni střelbou do zátylku. Těla obětí padala do rokle a byla zasypávána hlínou. Vraždění probíhalo systematicky a bez přerušení po celé dva dny.
Počet obětí a následky
Během těchto dvou dnů bylo zavražděno 33 771 Židů, včetně žen, dětí a starších lidí. Tento masakr byl jedním z největších jednorázových hromadných poprav Židů během holokaustu. Ačkoli masakr v Babím Jaru začal těmito dvěma dny, rokle se stala místem dalších vražd během celé okupace. Oběťmi byli také Romové, sovětští váleční zajatci a protifašističtí bojovníci. Celkový počet obětí v Babím Jaru se odhaduje na 100 000 až 150 000 lidí.
Po válce
Po osvobození Kyjeva v roce 1943 Sověti vyšetřovali válečné zločiny v Babím Jaru, ale genocida Židů nebyla na veřejnosti zdůrazňována. Během stalinského období byly zločiny v Babím Jaru popisovány obecně jako „vraždy sovětských občanů“, čímž se zamlžovala etnická specifika obětí. Navíc byla rokle částečně zasypána a stalinské úřady bránily tomu, aby zde vznikl památník. Teprve po roce 1991, po rozpadu Sovětského svazu, se Babí Jar začal veřejněji připomínat jako místo masakru židovských obyvatel.
V roce 1976 složil Dmitrij Šostakovič svoji 13. symfonii, známou také jako „Babí Jar“, která byla inspirována stejnojmennou básní Jevgenije Jevtušenka. Báseň přivedla světovou pozornost k této tragédii a výrazně ovlivnila pohled na Babí Jar v umění a kultuře.
Památník dnes
Dnes je Babí Jar místem památníku, který připomíná nejen oběti masakru, ale také tragédie holokaustu jako celku. Každoročně se zde konají vzpomínkové akce a pietní ceremonie. Místo zůstává symbolem utrpení a připomínkou, kam až může vést nenávist a genocida.
Masakr v Babím Jaru zůstává jednou z nejhrozivějších připomínek nacistického násilí na východní frontě a symbolizuje bezprecedentní brutalitu holokaustu.