George Ingle Finch, narozený 4. srpna 1888 v Austrálii, patřil mezi nejvýznamnější osobnosti horolezectví první poloviny 20. století. Přestože se stal slavným především svými horolezeckými úspěchy, jeho původní profesí byl chemik.
George Finch byl průkopníkem v oblasti vědeckých přístupů k vysokohorskému lezení, a zejména vývoje kyslíkových systémů, které se později staly klíčovými pro úspěšné výstupy na vysoké vrcholy. Finchovy inovace zásadně ovlivnily budoucí generace horolezců.
V roce 1922 se Finch zúčastnil druhé britské expedice na Mount Everest, která měla za cíl dosáhnout vrcholu nejvyšší hory světa. Během této expedice použil jako jeden z prvních horolezců kyslíkový přístroj. Spolu se svým kolegou Geoffrey Brucem dosáhl výšky 8 321 metrů, což byla tehdy nejvyšší dosažená nadmořská výška jakýmkoliv člověkem.
Přestože expedice na vrchol Everestu nedosáhla, Finchovy experimenty s kyslíkem a technické znalosti pomohly formovat moderní vysokohorské lezení a později umožnily úspěšné výstupy na Everest.
Přestože Finch nebyl nikdy akceptován britskou horolezeckou elitou kvůli svému australskému původu a nezávislému přístupu, jeho přínos pro britské horolezectví byl nezpochybnitelný. Kromě toho byl také inovátorem v oblasti horolezeckého vybavení, včetně vývoje prvního „puffer jacket“ (péřové bundy), která poskytovala lepší ochranu před extrémními podmínkami.
Finchova práce s kyslíkovými systémy a jeho pokus o dobytí Everestu zůstávají klíčovými momenty v historii horolezectví. Přestože nikdy nedosáhl vrcholu, jeho inovace připravily půdu pro budoucí úspěšné expedice, včetně té, která vedla k dobytí Everestu v roce 1953.