Psal se 11. listopad 1918 a lesy v okolí francouzského města Compiègne se probouzely do chladného podzimního rána. Zprávy, které se toho dne měly rozletět po světě, změnily běh dějin – někdo vnímal věci tak, že poražené mocnosti vyšly z Velké války nedostatečně potrestány, poražení, především Němci, byli přesvědčeni o opaku – a tady někde se narodil budoucí německý nacismus a Adolf Hitler coby strůjce další nesmyslné světové války.
To ale zatím nikdo ani nemohl tušit, co všechno bude následovat. Teď jsme v okamžiku, kdy se v železničním vagónu uprostřed lesů právě dojednávalo příměří mezi Spojenci a Německem – událost, která oficiálně ukončila krvavé boje první světové války. Co tomuto historickému okamžiku předcházelo a co znamenal pro svět?
Cesta k příměří? Čtyři roky pekla
Pojďme si připomenout reálie. První světová válka, označovaná také jako „Velká válka“, začala v létě 1914. Evropa byla rozštěpěna na dva hlavní tábory: Ústřední mocnosti (v čele s Německem a Rakousko-Uherskem) a Spojence (vedené Francií, Británií, Ruskem a později Spojenými státy).
Konflikt byl zcela odlišný od všech předchozích, nesmírně brutální, plný zákopů, plynových útoků a milionů mrtvých. Po čtyřech letech bojů bylo jasné, že Německo už nemá sílu pokračovat. Jeho armády se hroutily, domácí obyvatelstvo trpělo nedostatkem potravin a revoluční nálada, která jen chvilku předtím pohltila a z mapy světa vymazala carské Rusko, se šířila jako požár. Nakonec se německý císař Vilém II. rozhodl abdikovat a nová vláda, vedená Friedrichem Ebertem, požádala o příměří.
Jedno vlakové kupé a obrovská rozhodnutí
Příměří bylo podepsáno ve vagónu stojícím na lesní mýtině nedaleko města Compiègne ve Francii. Symbolický prostor vybrali Spojenci, aby zdůraznili svou převahu. Na jedné straně stolu seděl francouzský maršál Ferdinand Foch, na straně druhé zástupci Německa.
Podmínky, které byly Německu předloženy, byly tvrdé – okamžité stažení německých vojsk z okupovaných území, odevzdání velkého množství vojenského vybavení, zrušení námořní blokády. Navíc, a to byl důležitý detail, příměří bylo časově omezené na 36 dní, což mělo Německo donutit pod tlakem jednat o definitivní mírové smlouvě.
Příměří bylo podepsáno v 5:15 ráno, obě strany dohodly, že boje první světové vályk definitivně skončí o šest hodin později – přesně v 11 hodin. Tento moment se stal symbolem, známým jako „jedenáctá hodina jedenáctého dne jedenáctého měsíce“.
Hlavní postavy. Kdo byli ti u stolu?
Ferdinand Foch, charismatický a neústupný francouzský velitel, byl jednou z hlavních postav příměří. Jeho cíl byl jasný – zajistit, že Německo už nikdy nebude schopno znovu ohrozit Francii. Právě proto nejhlasitěji trval na tvrdých podmínkách. Na německé straně byli vyjednávači Matthias Erzberger, který usiloval o rychlé ukončení války, a generálmajor Detlof von Winterfeldt. Erzberger, který příměří podepsal, čelil později v Německu kritice za „zradu“ – jeho podpis se stal symbolem ponížení. Ponížení, které nakonec vyústilo v nastolení fašistického režimu Adolfa Hitlera.
Co podpis příměří znamenal pro budoucnost?
Příměří z Compiègne bylo jen začátkem procesu, který měl přinést nové společenské pořádky především v Evropě. Boje sice skončily, ale skutečný mír měl teprve přijít. O rok později byla podepsána Versailleská smlouva, která uvalila na Německo tvrdé reparace a další podmínky. Tyto kroky měly vážné důsledky, které už jsme zmínili – Němci považovali Versailles za nespravedlivé, což přispělo k hospodářské krizi, politické nestabilitě a nakonec vzestupu Adolfa Hitlera. Mimochodem, ironií osudu bylo, že v roce 1940, na začátku druhé světové války, po porážce Francie, nařídil Hitler, aby se Francie vzdala právě ve stejném vagónu v Compiègne.
Odkaz příměří? Naděje i varování
Příměří z Compiègne ukončilo jednu z nejničivějších válek historie a stalo se symbolem jak úlevy, tak i napětí, které vedlo k dalšímu násilí a krutostem. Ukázalo také, že vítězství na bitevním poli nemusí znamenat skutečný mír. Každý rok si tento den připomínáme jako Den válečných veteránů či Den příměří, abychom nezapomněli na hrůzy války a důležitost diplomatického řešení konfliktů. Příměří z Compiègne je pro nás i budoucnost výstrahou: mír není jen podpis na papíře, ale neustálá práce na spravedlivějším světě.