Byl to muž, který budil strach, respekt i nenávist. Kardinál Richelieu, geniální intrikán a mistr zákulisních her, stál v čele francouzské politiky jako neochvějná šedá eminence. Jeho jméno se stalo synonymem pro neúprosnou moc a chladný pragmatismus, ale také pro nezdolnou vizi silného státu.
Žádný jiný státník své doby nezanechal tak rozporuplný odkaz: jedni ho oslavovali jako otce moderní Francie, druzí proklínali jako bezcitného tyrana. A když 4. prosince 1642 zemřel, zanechal po sobě nejen hlubokou stopu v historii, ale i řadu tajemství a kontroverzí, které dodnes fascinují svět.
Cesta k moci. Od biskupa k šedé eminenci Francie
Kardinál Richelieu, občanským jménem Armand Jean du Plessis, se narodil v roce 1585 do šlechtické rodiny. Původně měl být vojákem, ale kvůli rodinným okolnostem zamířil do církve. V roce 1607 byl jmenován biskupem v Luçonu a brzy si díky svým politickým schopnostem získal přízeň francouzského krále Ludvíka XIII.
V roce 1624 se stal prvním ministrem a jeho vliv na krále rychle rostl. Richelieu měl jasnou vizi: posílit moc krále, potlačit vzpoury šlechty a zlomit sílu protestantských Hugenotů, kteří představovali hrozbu jednotě Francie. Podporoval centralizaci státu a omezování tradičních privilegií regionů.
Richelieu jako nenáviděný státník. Proč ho lidé proklínali?
Richelieu byl mistrem intrik a pragmatické politiky, což mu vyneslo mnoho nepřátel. Mezi jeho nejvýraznější kritiky patřili šlechtici, kteří ho nenáviděli za to, že omezil jejich vliv a moc. Protestanti ho považovali za tyrana kvůli brutálnímu potlačení obléhání La Rochelle (1627–1628), během kterého tisíce lidí zemřely hlady.
Mezi lidmi kolovaly příběhy o jeho bezcitnosti. Říkalo se, že je posedlý mocí, a byl přezdíván „rudá eminence“ (odkaz na jeho kardinálský klobouk a symbolickou barvu krve). Richelieu navíc zaváděl přísné daně, což způsobovalo utrpení prostého lidu.
Na druhou stranu byl neuvěřitelně schopný: díky jeho politice se Francie stala jednou z nejmocnějších zemí Evropy. Svými činy připravil půdu pro éru Ludvíka XIV., krále Slunce.
Smrt, pohřeb a bizarní osud jeho těla
Richelieu zemřel 4. prosince 1642 v Paříži na následky tuberkulózy. Jeho pohřeb byl okázalý, jak se na významnou osobnost jeho postavení slušelo. Byl pohřben v kapli Sorbonny, kterou sám založil a která se stala jeho duchovním odkazem.
Přesto jeho posmrtný klid nebyl dlouhý. Během Francouzské revoluce (v roce 1793) bylo jeho tělo exhumováno rozezleným davem, který nenáviděl vše spojené s monarchií a starým režimem. Jeho ostatky byly zčásti poničeny, lebka byla odcizena a později se objevila na černém trhu. Až v 19. století byly pozůstatky kardinála navráceny do Sorbonny, kde spočívají dodnes.
Richelieu v kultuře: Intrikán, vizionář i zločinec
Richelieuho fascinující život inspiroval umělce, spisovatele i filmaře. Nejznámějším literárním portrétem Richelieu je jeho role v románu Tři mušketýři od Alexandera Dumase. V tomto příběhu je vykreslen jako zlověstný intrikán a hlavní soupeř mušketýrů. Ačkoliv Dumasovo pojetí bylo značně dramatizované, přispělo k tomu, že je Richelieu často vnímán jako archetyp mazaného a chladnokrevného politika.
Richelieu se stal také symbolem schopnosti řídit stát za jakoukoliv cenu. Někteří historici ho označují za „prvního moderního státníka“ díky jeho důrazu na pragmatismus, nikoliv na ideály. Jiní ho kritizují za bezcitnost a cynismus, které během své vlády projevoval.
V kinematografii byl Richelieu mnohokrát ztvárněn jako charismatický, ale zákeřný muž. Mezi slavná filmová ztvárnění patří například role Christophera Lee ve filmu Tři mušketýři z roku 1973 nebo Tima Curryho v adaptaci z roku 1993.
Richelieuho odkaz: Muž, který změnil Francii
Navzdory nenávisti, kterou vzbuzoval, Richelieuho vliv na Francii je nepopiratelný. Pod jeho vedením se Francie stala silně centralizovaným státem, který dokázal čelit nejen domácím, ale i zahraničním výzvám. Byl klíčovým hráčem ve třicetileté válce a pomohl zajistit, aby Francie vyšla z tohoto konfliktu jako vítěz.
Kardinál Richelieu je dodnes symbolem politického pragmatismu a moci. Jeho jméno vyvolává obdiv i odpor, ale především nezpochybnitelný respekt. Richelieu ale nebyl jen státníkem, ale také legendou, která překročila hranice svého století. Ať už si ho pamatujeme jako génia, intrikána či tyrana, jedno je jisté – jeho odkaz žije dál.